Ukolébán svou loňskou premiérou, očekával jsem poklidný začátek a peklo v kopcích. Z této iluze jsem byl vyveden hned po startu, když od čáry odstartoval Petr Hovorka a hozenou rukavici okamžitě zvedl Kuba Svoboda a několik dalších, profilu trati zjevně neznalých závodníků ;-). Balík se natáhl, zašít se za půlku jsem si netroufl (ještě aby se to přetrhlo a nechali mě tady ještě před kopcem), takže jsem se nepříliš radostně účastnil urputného řemesla, které se na špici jelo po trati Velkodobrovské časovky a dál za Nové Strašecí.

Teprve před Novým Domem se čelo trochu uklidnilo a začalo sbírat síly do přicházejících kopců. Do sjezdu do Městečka jsem se tentokrát příliš netlačil, předem smířen s taktickým záměrem neuviset neuvisitelné a posbírat okolo sebe skupinku odpadlíků. V tomto záměr vyšel dokonale, možná až příliš, jak se ukázalo nakonec.

Trojici "vrchů" jsme tedy přejeli v pro mě celkem přívětivém tempu, někoho ztratili, někoho naopak sebrali a v nezvykle velkém počtu se octli na křižovatce pod Bělčí. Odtud skupina rozjela nad poměry rychlý a poctivý kolotoč, který se prakticky až do cíle nezastavil - bezpochyby nejen proto, že nosy všech zúčastněných ucítily blížící se stáj, ale i proto, že na přehledných rovinách před námi jasně svítily dvojičky, které nevydržely stupňující se tempo čela, odpadly a jevily se bíti snadnou kořistí smečky. Přiznávám bez mučení, že kolotoče po rovinách mám rád a tak jsem se tentokrát již zvesela účastnil ve špicích a pokuušel se stupňovat tempo - v tiché naději, že někoho dojedeme a jiné poztrácíme.

Jisté znepokojení jsem začal pociťovat v Doksech, poslední to vesnici před cílem - skupina jako hrom a já si pořád nemohl najít místo, které by mi do hrozícího spurtu vyhovovalo. Dva demonstrační pokusy o podjetí vyšli naprázdno a pak už jsem byl rád, že mě před páskou nepřevalili úplně všichni... ;-)