V grafu rozložení tepové frekvence se v září objevila snad nejvýraznější dvouvrcholová křivka.  Svojí roli v tom hraje především  velké procento závodních kilometrů, navíc s převažujícím tempovým zatížením, a tedy s tepovkami nad aerobním prahem. Naopak tréninky byly převážně v aerobním pásmu, případné intervaly byly krátké a na tepovce se dramaticky nepromítly.

Na grafu můžeme díky tomu jasně rozlišit tři oblasti  - "pohodlné" vytrvalostní pásmo (cca 128-143), oblast intenzivní vytrvalosti  okolo aerobního prahu (143-157) a závodní intenzitu od 160 tepů výš.