Na první pohled se může zdát, že snad ani nemohou být dva od sebe vzdálenější sporty než lukostřelba a cyklistika. Na straně jedné nehybná koncentrace, na straně druhé rychlost a emoce na pochodu. Přesto se někde hluboko pod povrchem potkávají.

Letošní mistrovství republiky opět rozvlnilo jinak celkem bahnitě poklidné vody českého silničářského informačního prostoru. Celá kauza je o to zajímavější, že se vyjmečně nejedná o neúspěch funkcionářů ČSC, vlna přišla ze ženského balíku a navíc jí nemá vůbec na svědomí cyklistka s rodokmenem. Ano, jedná se o Martinu Sáblíkovou. Vášnivě se debatuje o těžkých převodech, o její neochotě či neschopnosti využívat závětří v balíku i technických dovednostech na v boji s odstředivou silou a adhezí v zatáčkách. V této souvislosti se mi připomněl starý zenový příběh, který se pokusím volně převyprávět.

I když je budování a existence či neexistence cyklostezek v České republice na mnoha webech neustále dokola omílaným tématem a já jak známo kecám do všeho, nechávalo mě toto téma doposud zcela chladným či alespoň vlažným. Zážitek z dnešního (t.j. 10.4. ) švihu mě však dohřál natolik, že jsem se rozhodl přinést své vlastní polínko do lesa a vyjádřit svůj náhled cyklisty, který na rozdíl od aktivistů ČeMBA považuje dolní rámovou trubku obalenou blátem jak vídeňský řízek strouhankou nikoliv za vrcholnou rozkoš, ale za živelnou katastrofu celonárodního rozsahu.

Horník rube uhlí, učitel učí děti, lékař léčí, manager řídí. A za to pobírají plat. Za co ale pobírá svou mzdu profesionální sportovec? Už vás někdy napadlo se nad tím zamyslet? Za "tu dřinu"?

Divadlo tvoří jak známo tři elementy – Příběh, Herec a Divák. Všechny tři elementy jsou přitom nezastupitelné. Základní osu tvoří Příběh – má svá vlastní pravidla, povinné jsou zvraty a překvapení, důležití jsou hrdinové i zloduši, postavy velké i okrajové, vítězové a poražení...