Druhým silničním závodem UACu byly letos Jedomělické okruhy? Co o této dlouholeté klasice říci? Snad jen to, že zatím co Běleč má dlouhodobě se sv. Petrem smlouvu na teplo až vedro, Jedomělice bývají většinou zachmuřené a deštěm minimálně vyhrožující. Jen jeden rok pamatuji vyjímku - to když v tomto termínu koncem května padal sníh a bylo asi 3 stupně nad nulou. Taková zima letos nebyla, nicméně přeháňka a těžká obloha s protivětrem nás neminula. (grafy a komentáře )

V úvodním článku jako obvykle krátce něco o okruhu, neboť ten opět určoval dění v závodě.

 

Trať Jedomělických okruhů již léta vytváří obdélník, ležící na svahu severně od silnice ze Slaného na Karlovy Vary. Letos ale tradici přerušila novinka - světojezdník a pokořitel Afriky na velocipedu Honza Tajč coby pořadatel se rozhodl otočit trať a závodit obráceně - ne tedy zadními koly napřed, ale na pravou, nikoliv na levou ruku - což mi, jak se později ukázalo, výrazně usnadnilo život i setrvání v balíku.

Start okruhu se nachází v polovině východní kratší strany obdélníka. Po startu následuje stoupání na hlavní slánskou silnici, na kterou letos peloton zatáčel doprava a ve stoupání pokračoval do obce Hvězda, nejvyššího bodu trati. Poté ho čeká táhle zvlněný a téměř rovný úsek až do Mšece, za panujícího počasí přímo proti větru. Tam se kurs zlomí opět doprava a následuje sjezd (dříve hlavní výjezd s vrchařskou prémií), tvořící druhou, západní, kratší stranu, s jednou méně příjemnou vracečkou do Srbče. Další pravá obrací peloton po údolní silnici s větrem v zádech do Pozdeně. Odtud po další pravé zatáčce následuje nepříliš dlouhé, lehce se utahující stoupání přecházející do vlezlého magnetu a končící vrchařskou prémií (a nebo cílem) u Jedomělického hřbitova. Ti, kdo v tu chvíli ještě nemají splněno, pokračují dalším krátkým sjezdíkem ke startovní čáře do Jedomělic.

 

Opět zbývá dodat, že 1. balík a s ním i mne čekalo 5 kol a asi 105 km, převýšení bylo tentokrát o něco milosrdnější a činilo přibližně necelých 1100m.