Křivoklátské peklo patří mezi ty mladší v závodním seriálu závodů UAC. Letošnímu, pokud se dobře pamatuji druhému ročníku v řadě sice chyběl loňský úchyvatný plyšový čert, 4 K, která jsou pro něj charakteristická, mu ale zůstala i letos. A opět jsme si je dostatečně užili. Podívejte se na záznamy ergoma s komentáři.

Okruh Křivoklátského pekla je možná v UACu relativním nováčkem, ovšem v pokladnici tradičních českých silničářských okruhů patří mezi rodinné stříbro. Jezdívala se na něm etapa Bohemia Tour i Lidic - leč čas oponou trhnul a zůstal tu jen UAC ;-). Trasa má tvar  přibližně lichoběžníka, položeného delší osou z jihovýchodu na severozápad nad údolím Berounky, vinoucí se okolo hradu Křivoklátu. Jeho největší chloubou je asi 600 m dlouhé, v průměru bezmála 10%, místy však i více než 12% stoupání po lehce rozlezlých kostkách . Druhou zajímavostí je, že ač je peklo Křivoklátské, slavný hrad vlastně cyklisté ani nezahlédnou - díky kostkám mají právě při jeho míjení v hlavě úplně něco jiného než vlastivědu.

Okruh ovšem startuje a končí těsně nad nimi, takže oč je první kolo lehčí, o to je poslední strašnější. Po startu následuje stupňovité a subjektivně dost nekonečné stoupání ještě asi dva kilometry, z počátku lesem a ke konci mezi poli na větru k vrchařské prémii. Přechází přes horizont do krátkého rychlého sjezdu a dalšího, tentokrát magnetického a otevřeného kopce. V prvním kole se tu o ničem nerozhoduje, v kolech dalších se tu ovšem sní, co se na kostkách upeklo . Kdo v kostkách chytí díru, jen těžko jí tady zalepí. Odtud vede trať po náhorních rovinách nad Berounkou nejprve na severozápad, poté se stočí přímo na západ na Nový dům a po několika kilometrech zpátky na jihovýchod ke Křivoklátu a Berounce. Mýlil by se ovšem ten, kdo by soudil, že se tady bude jen odpočívat. Silnice vedoucí převážně otevřenou krajinou se při nynějším větrném počasí dokáže věru dost zajídat, zejména jedete li osamoceně a nebo ve skupině, řídící se heslem každý za sebe a všichni za nic ;-).

Další úskalí čeká na peloton těsně před Městečkem, kde se cesta bez varování vrhne v několika úzkých serpentinách do kaňonu Berounky. Jako by nestačilo, že zatáčky nejsou dobře nakloněné a v poslední větší čeká dlazba politá tajícím asfaltem, připravila nám správa silnic letos dárek v podobě doslova hromad štěrku, kterým předstírala opravu děr. Městečkem Městečkem (to není překlep) balík doslova proletí a pokračuje údolím podél železniční drati ke Křivoklátu, od kterého ho dělí malý "útes", vystupující z úbočí kaňonu k řece.  Hned mezi prvními domy Křivoklátu zatočí trať doleva a závodníci se octnou tváří v tvář hlavní atrakci - křivoklátské dlažbě. No a po zmiňovaných nekonečných šesti stovkách metrů je tu buď nájezd do dalšího kola, nebo cílová páska.

 

Mladší balík jel čtyři kola , tedy 85 km a nastoupáno bylo perných 1240 m. A co že jsou ty čtyři K - přece Křivoklát, Kopec, Kostky a vítr jako Kráva!