No jo, ale takhle by to vypadat nemělo! :-)

Zátěž by měla být ve velmi nízké intenzitě, zhruba v rozsahu kompenzace až dolní třetině základní vytrvalosti (rychlá chůze až jogging, u kola je někdy lepší využít válce nebo ergometr) a délka bývá obvykle 30 minut, nejdéle 1 hodina. Navíc trénink nalačno není míněn jako hlavní a jediná tréninková fáze dne, ale jen jako "nultá" fáze před hlavním programem, který následuje po snídani. Nejde totiž o to vyprázdnit glykogenové zásoby do dna, ale zvýšit obrat tukového metabolismu tím, že ho roztočím ještě před hlavní fází.

Pokud se to provede tak, jako jste to udělal vy, je velmi pravděpodobné, že to bude mít efekt naprosto opačný. Únava a vyprázdnění glykogenových zásob a následný pobyt v práci bez pohybu vás přivede k tomu, že sníte nekontrolovaně víc, než jste spálil, ať už přímo během pracovní doby, nebo - což je ještě horší - po návratu domů před spaním.

Důležité je připomenout, že se tento postup u závodících nepoužívá v hlavní sezóně, ale spíš v přípravném období (ť.j. u cyklistů v zimě nebo na časném jaře). I nízká intenzita nalačno působí určitou únavu a snižuje tak schopnost dosáhnout maximálního výkonu v hlavní tréninkové fázi dne a zhoršuje regeneraci - tedy snižuje efekt intenzivního tréninku. V přípravném období to vadit nemusí, tam naopak může nultá ranní fáze pomoci zvýšit celkový denní objem, který se stejně odehrává převážně v nízkých intenzitách.

Dlužno také říci, že efekt této metody nebyl prokázán bez výhrad a určitému typu závodníků s pomalejším "ranním startem" nemusí vyhovovat vůbec.