Vrchlabí-Benecko (1)

Délka: 7 km

Základní/konečná nadm. výška: 500/860 m.n.m

Převýšení:  360 m

Průměrné stoupání:  5,14%

Ideální kopec na rozjetí, svižný a jezdivý, loni navíc položili cestáři z Vrchlabí až téměř do sedla pod Beneckem nový asfaltový kobeberec, jaký se v Čechách hned tak někde nevidí. Po prudším začátku se cesta vine v několika širokých a přehledných serpentinách převážně lesem až na louku v sedle kde se rozdvojuje - vaše cesta vede jak jinak do kopce doprava . Ani těm nejlínějším ale nedoporučuji pokus o zkrácení trasy a kopce přes Mrklov -  poměrně prudké serpentýny tady totiž vypadají, jako kdyby si na nich zkoušel trhací práce sám strašný Usáma. Po odbočení směr Benecko se cesta ještě jednou zanoří do lesa a malinko se přizvedne, ale jakmile se před vámi objeví první louka, stoupání se zmírní a poslední přibližně kilometr je již vcelku plochý. Vrchol stoupání a cíl prvního "měřeného úseku" je u zastávky za Horským hotelem Kubát.

Silnice se potom pozvolna překlopí do hezkého a bezpečného sjezdu Beneckem, krátce dokonce budete mít možnost zahlédnout vaši nejbližší budoucnost v podobě hřebenu Kotle, Krkonoše a Medvědína, kam se budete škrábat asi za hodinu, projede lesem a vesnicí Dolní Štěpanice až ke korytu Jizerky. Sjezd si pěkně vychutnejte, až ho pojedete nahoru, bude hůř...

Za můstkem přes Jizerku se dejte doprava a obrňte se trpělivostí. Čeká vás totiž podle mého názoru největší pruda tohoto švihu. Cesta údolím od Štěpanic přes Vítkovice až po hotel Skála je nekonečný postupně se utahující magnet, který ale vůbec a vůbec neubíhá. Teprve když po levé straně minete boční údolíčko a zmíněný hotel, cesta se zvedne a je jasné, že zase pojedeme do kopce. Stopky by se tedy daly zmáčknout už tu, přesto tak ale nečiním. Po několika stovkách metrů přijedete na rozlehlé dolní mísecké parkoviště, v létě zcela pusté, kde je poslední dobrá příležitost před stoupáním pohodlně a bez obecného pohoršení odpustit přebytečnou vodní přítěž ;-)

Dolní Mísečky-Zlaté Návrší (2)

Délka: 7,4 km

Základní/konečná nadm. výška: 805/1385 m.n.m

Převýšení: 580 m 

Průměrné stoupání:  7,85%

Stopky tedy spouštím tradičně až v místě závory nad parkovištěm. Hned za ní čeká asi nejhorší úsek kopce, přibližně 1200 metrů lesem po strmě stoupající, každý rok na jaře opravované (pokud se tak dá říkat zasypávání tím hnusným lepivým štěrkem) a přesto brutálně rozbité cestě. Očistec kličkování mezi děrami a záplatami ukončí až horní parkoviště. Za ním najedete na původní vojenskou silničku tatíčka Masaryka, dobře vydlážděnou a přelitou měkkým, ale hladkým asfaltem. Také sklon se poněkud zmírní a nohy tedy můžete maličko roztočit. Před vámi jsou čtyři pěkně vykroužené serpentýny a dlouhé finále úbočím Krkonoše. Konec úseku je tentokrát na nejvzdálenějším bodě elegantní kruhové otočky, kdysi určené pro luxusní limuzíny hostů nikdy nepostaveného horského hotelu Švehlova bouda. Ambicioznější z vás dokonce mohou vyzkoušet spurt na velkou, jaký kdysi předvedl Pepan Padrnos při dojezdu Závodu Míru.

V tuto chvíli se nacházíte v nejvyšším bodě celé trasy. Není to sice ještě polovina, přesto doporučuji se občerstvit a lehce se přiobléct - čeá vás nejdelší souvislý sjezd dne, nicméně na bufetění nebude prostor. Cestu dolů dokážou v první polovině řádně znepříjemnit pěší turisté, hojně se sem táhnoucí od horní stanice na Medvědíně. Většina z nich má totiž excelentně vybroušený ovčí instinkt - jdou roztažení přes celou cestu a když na ně zavoláte, ti uprostřed strnou na místě, ti zleva začnou přecházet na pravou krajnici, ti vpravo zase na levou aby si to nakonec jedni nebo druzí na poslední chvíli rozmysleli a začali přecházet zpátky. Měkký a ve slunci tající asfalt přitom docela slušně klouže a brzdy na silničce nejsou kotoučovky bajku a tak bych se být vámi nepokoušel příliš překonat rychlost zvuku, protože uhnout není kam.

Sotva ve střemhlavém letu minete dolní parkoviště, turistů sice ubyde, ohrožovat vás ale hromadně začnou offroady vlatníků apartmánů na Horních Mísečkách. Když k tomu připočtete četné díry či naopak tři centimetry tlusté záplaty rozeseté systematicky po celé šířce vozovky, určitě se vám uleví, když přijedete do Vítkovic na civilizovaný povrch s původním počtem kostí v těle a drátů v kolech. Cesta do Štěpanic je znovu opruz, i když kratší, protože z kopce.

Dolní Štěpanice-Benecko (3)

Délka: 8,1 km

Základní/konečná nadm. výška: 450/860 m.n.m

Převýšení: 410 m

Průměrné stoupání: 5%

Snad pro nedostatek šikovného orientačního bodu začínám tento úsek už na můstku přes Jizerku. Tím pádem působí tento kopec delší a v procentuálním vyjádření mírnější než jeho dvojče z Vrchlabí. Opak je ale pravdou. První kilometr silnice šplhá jen lehounce a do tuhého začne jít teprve za odbočkou na Horní Štěpanice. Nejprudší stoupání vás čeká hned za odbočkou na Mrklov (vzpomínáte? - neodbočovat!) v temném údolí potoka s biblickým (alespoň to říkají;-) jménem Cedron. Pokud je vám už ouvej, vyhlížejte louku a první serpentýnu, i když za ní kopec ani zdaleka nekončí, alepoň troch se zmírní. Teprve až uvidíte zatáčku pátou a nad ní sedačkovou lanovku (jaká smůla - nejede!;-), budete vědět, že vás čeká posledních dvě či tři sta metrů a asi půlkilometrová skororovinka. Cesta se za ní ještě na nějaký půlkilometr a jednu serpentýnu zvedne, ale co je to proti věčnosti... Vrchol je opět ČSAD zastávky u hotelu Kubát, jen z druhé strany.

Následující sjezdík do Vrchlabí si opět můžete vychutnat - jak příjemné bylo stoupání po novém asfaltu, tak luxusní je i sjezd. Jen pozor v serpentýnách, nejen Tatra nezná bratra!  Ve Vrchlabí za Labem zahněte doleva a opět doleva na hlavní tah na Špindl. Pojedete o něm jen krátce a tak opět doporučuji případnou svačinku, čeká vás ouvertura před velkým finále!

Vrchlabí-Strážné (4)

Délka: 4,2 km

Základní/konečná nadm. výška: 530/800 m.n.m

Převýšení: 270 m

Průměrné stoupání:  6,4%

Po jedné či dvou stovkách metrů směrem na Špindlerův Mlýn uvidíte vpravo zelený domeček s hořcem ve štítě a legrační kulatou střechou a hned vedle něj odbočku doprava do kopce. Směle do ní,čeká jen na vás! Stopky mačkám hned po odbočení. Stoupání zase hned od začátku ukazuje svou nejhorší tvář, a to jak sklonem, tak povrchem. Útěchou vám budiž, že stejným svahem stoupali lidé (teda asi ne na kole ;-) již od starověku, protože právě tudy vedla jantarová stezka napříč Evropou až k Baltu. Jestli právě z piety udržují cestáři silnici už léta v tak příšerném stavu jsem se nikde nedozvěděl. Před vámi jsou dvě serpentýny krátce po sobě a pak dlouhý úsek víceméně po lukách. První polovina je celkem slušně prudká, jakmile před sebou uvidíte cedulku "Penzión Kozel" (neodbočovat!), máte horší půlku za sebou. Ještě dvě zatáčky a jste na parkoviště ve Strážném, kde se odjaktěživa co pamatuju říká prostě "u hospody". Stopky zastavte hned u výjezdu z lesa u cedule "Strážné".

Přes parkoviště pokračujte přímo vpřed - po úbočí svahu kolem sjezdovky sjedete až do místa, kde se hlavní silnice zahýbá zpět do Dolního Dvora a Vrchlabí. Tudy ale vaše cesta nevede. Pokračujte rovně a tam u závory před dalším parkovištěm, zvaným "V lomu" začíná zlatý hřeb programu.

Lom-Dvorská (5)

 Délka: 7,5 km

Základní/konečná nadm. výška 755/1310 m.n.m

Převýšení: 555 m

Průměrné stoupání: 7,8%

Stopky opět rozjeďte u závory. První metry závěrečného kopce vypadají nevinně - přes můstek, po velmi rozbité silnici. Ale cesta se velmi rychle srovná a dokonce chvíli klesáte nebo jedete po rovince. Ani následující výhup po louce okolo Hříběcí boudy nevypadá nejhůř. Louku přetraverzujete pohodlně již po pěkném povrchu k penzionu Klecanda, aniž by vám přišlo cokoliv špatného na mysl. Vězte také, že původní pradávná cesta tady pokračuje doleva kolmo svahem a to co vás za chvíli čeká jsou lázně proti původnímu kopci zvaném Lahrbusch. Na silničce se ho ale vyjet nepokoušejte, afalt záhy končí, je tu jen šotolina a velmi vysoké trativody. Vy projedete přímo skrze lákavou zahrádku Klecandy a hned za ní zapadnete do vzrostlého lesa. Cesta se tu dvojí, vy zatočíte nikterak překvapivě opět doleva do kopce. Sklon tu poprvé lehce ukáže zuby, když se pro prvních to metrů ručička pomyslného sklonoměru přehoupne citelně přes 10%. Pokračuje mírnější úsek, pak sevřená zatáčka přes potok, další okolo hřbítku svahu a je to tu. Před vámi se vypíná zhruba jeden a půl kilometru pekelných schodů, kde mírnější části mají okolo osmi, ale prudší až k patnácti procentům. Čekejte světlo na konci tunelu - průhled lesem. První naděje ale ještě není ono, teprve druhá jasná holina ukazuje blížící se vracečku, ve které se cesta poprvé trochu narovná. Další sekce za zatáčkou je milosrdnější, další zhruba kilometr můžete sbírat síly a dech. Na konci tohoto ramene čeká T křižovatka, na které se opět vracíte na jantarovou stezku vedoucí doprava vzhůru. Krátký výšvih, levá zatáčka, před vámi tři chalupy zotavovny Rozhled a poslednch osm set metrů strmého stoupání - v polovině bohužel vymění doposud bezchybný asfalt hrubá kamenitá a vymletá směs. Po levé straně minete na bývalém paloučku, nyní obklopeném vykáceným polomem černou rázovitou chalupu, projedete kolem křížku zbytkem lesa a jste na louce Zadních Rennerovek. A tam v dálce, téměř na hřebeni svahu, už vidíte cíl vašeho snažení - jezevčíkoidní a nepříliš vzhlednou Dvorskou boudu, bývalý to majetek odborářů POLDI Kladno. Cesta tu šplhá už jen mírně a přes následující dva horizonty si tak můžete zvesela nastoupit ;-). Stopky vypněte u rozcestníku, u kterého také končí hladký povrch. Bohužel končí - kdyby pokračoval a ochranáři nebránili, dalo by se dojet ještě o nějaké 3 km a 150 výškových metrů dál okolo Výrovky až ke kapličce a do sedla pod Luční horou (od Výrovky už zase asfalt je) a to už by byl slušný berk a pěkný závěr nějakého toho závodu, že? ;-)

Teď už vás čeká jen sjezd do Vrchlabí. Z Lomu si dokonce můžete vybrat - delší, ale méně rozbitou cestou přes Dolní Dvůr a  Lánov  okolo letiště a zpátky přes náměstí, nebo kratší po vlastních stopách okolo hospody ve Strážném. Jen pozor, ze Strážného cesta je fakt strašná, ještě horší než mezi Mísečkami!

Celý tento výlet v nejkratší verzi vydá na cca 105 km a nastoupáte při něm vcelku působivých 2650 m.