"Může mág zabít člověka magií?" zeptal se lord Wellington Strange.

Strange se zamračil. Ta otázka se mu očividně nelíbila.

"Mág by nejspíš mohl" připustil, "ale gentleman nikdy."

Čtete fantasy? Že jste na pohádky pro puberťáky velcí? V případě prvotiny Susane Clarkové rozhodně nemáte pravdu.

Žánr fantasy se jako mnoho jiných pohybuje v periodách. Vždy, když se zdá, že se nápady a pravidla vyčerpaly, objeví se nová krev a nová inspirace. Po vlně z východu (nejvýraznější je asi A.Sapkowski) se do fantasy vrátily i ženy a více než důstojně navázaly na své velké předchůdkyně. Harry Potter J.K. Rowlingové, začínající jako útlá novelka pro desetileté a končící temným krvavým thrilerem pro otrlé čtyřicátníky "na koksu", udělal takovou díru do světa, že svojí profláknutostí víceméně pozřel sám sebe. Jonathan Strange a pan Norrel Susane Clarkové bezpochyby potterovskou veledíru do světa nezopakuje - na to je příliš dobrý :-). Jeho kvality leží jinde. Leč nepředbíhejme...

Píše se rok 1806. Anglie válčí, nepříliš úspěšně, na kontinentě s Napoleonem, který se naopak pokouší, rovněž ne zcela úspěšně, o její námořní blokádu. Pro ostrovní společenskou smetánku je však válka zdá se jen jedno z mnoha témat k hovoru v klubech a budoárech. A jedním z význačných klubů je northamptonský klub mágů. Na pořadu dne je téma vymizení magie z Anglie. Opravdu - zatím co teoretických a bádajících mágů má Anglie spoustu, nikdo z nich zjevně nedokáže provést ani to nejmenší kouzlíčko. Až na jednoho - nebo dva?

Prvotina Suzane Clarkové rozhodně nehýří akcí a kouzly s efekty z dílny ILM. Naopak. Atmosféra je poklidná, zdánlivě bez vzruchů, kniha stojí spíše na dialozích a statických popisech mondénních salonů a vznešené společnosti než akčních sekvencích, postavy v nich dlouze hovoří zdánlivě víceméně o společenských banalitách. Přesto je čtenáři jasné, že se cosi temného chystá, že se podivné a těžko určitelné zlo pomalu rozlévá pod textem a jako tušová kaňka se pomalu propíjí papirem - jenže odkud?

Rafinovanost vypravěčského stylu spočívá především v charakteru postav - románu vlastně chybí hlavní kladný hrdina a i ústřední zloduch je jaksi neuchopitelný a rozhodně ne čitelný prvoplánový démon charakteristikou odpovídající "Vy Víte Komu". Pan Norrel - jeho křestní jméno Gilbert se v textu objeví jen párkrát, je zapšklý ješitný a sobecký osamělý suchar, který má dvě víceméně protichůdná přání - obnovit magii v Anglii a zároveň stát se jejím jediným mágem. Přesto až nepochopitelně obdivuje svého hlavního konkurenta a jediného magieschopného kolegu Jonathana Strange. Strange je v jistém smyslu jeho protikladem - excentrický, spontánní, bez encyklopedických znalostí páně Norrela (ten ostatně všechny knihy o magii v Anglii skoupil a ukryl), zato s obrovským přirozeným talentem. Stejně tak je ovšem sebestředný, arogantní, zbrklý a neopatrný. Kouzlí nikoliv jako vědec, po dlouhé přípravě ve studovně, ale jako umělec, v okamžitém hnutí mysli, kdekoliv, i v blátě polního tažení na Pyrenejském poloostrově. Zdá se nevyhnutné, že se tyto dva protiklady musí střetnout v závěrečném boji o moc. Nemůžeme se ale dopustit většího omylu - ani jeden z těchto mužů není záporným hrdinou dramatu!

Samostatný odstavec si zaslouží poznámky pod čarou. Ve fiktivních odkazech na vědecká pojednání o magii, životopisy mnoha anglických mágů a jiné prameny se odehrává třetí (nebo čtvrtá či pátá?) dějová linka - přiběh krále Havrana, dávného krále severní Anglie a dalších dvou zemí (Féerie, tedy země elfů, a třetí, kterou si údajně pronajal od Lucifera na druhé straně pekla...). Jejich faktografičnost jenatolik do očí bijící, že máte neustále chuť naklepat jména v nich obsažená do Wikipedie a dozvědět se o nic o něco víc. Tak má podle mého vypadat opravdu dobrá paralelní historie.
Překlad Viktora Janiše rozhodně nezaostává za originálem. Vybroušená bohatá čeština respektuje "ženský jazyk", založený na jemných polotónech popisů a decentní ironii a dle mého názoru rozhodně neposouvá knihu do jiné roviny, než ve které byla původně napsána. Můžeme to srovnat například se zmíněným Harry Potterem, jehož čeští překladatelé vsadili u prvního dílu na zdánlivou jistotu dětsky působících překladů místních i osobních jmen (Bradavice, Brumbál), protože nemohli očekávat, v jakou drsárnu se díly poslední zvrhnou.

Kniha vyšla v nakladatelství Alman ve shodné grafické úpravě jako originál od Bloomsbery (žádný problém, když název jsou dvě vlastní jména) a ve dvou obsahově (doufám) shodných podobách přebalu - bílé a černé (velmi působivé ve štosu v knihkupectví a kromě toho si můžete vybrat barvu ladící ke knihovně! :-)) v roce 2007. Pokud máte pocit, že byste se mohli za dlouhých zimních večerů i přes nové díly seriálů, jako je například "Ordinace v Růžové oné" či "Rodinné rvačky a hádky", rozhodně pro ní vyražte, dokud je ještě alespoň vlažná!