Krysař je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí rádi přicházeti krysaře, odcházet ho však vidí ještě radši. Z jeviště Spolku Kašpar odešel Krysař dvanáctého prosince léta páně dvoutisícího sedmého navždy. Viděl jsem ho rád, ne poprvé a ne rád, že naposled.

Do ctihodného hanzovního města Hameln, toho času souženého mnohými krysami, přichází muž. A protože "lidé nesnesou nic tak málo, jako to, co jim kazí chuť" a krysy se objevují už i za bílého dne a dokonce při hostinách, odhodlají se městští radní k neslýchanému kroku, slíbí krysaři za jeho dílo 100 rýnských zlatých. Za ostranění věcí nepříjemných jest však záhodno požadovati odměnu předem (jak ví všichni lékaři na západ od našich hranic) a nebo míti dobré a neprůstřelné smlouvy (což znají všichni právníci po celém světě), protože zmizí-li soužení, začne se jevit cena dříve přiměřená náhle zcela přemrštěnou. Tak se přihodilo i Krysaři. Mohl by Krysař na svou píštalu zahrát plným hlasem, takže nejen krysy následovaly by ho - on se však rozhodl město ušetřit, nikoliv pro deset spravedlivých, požadovaných marně Bohem v Sodomě a Gomoře, ale pro jedinou ženu...

Legenda o Krysaři prý má původ v patnáctém století v městě Hameln v "kraji Hannoverském" v severním Německu. Odtud pochází základní linie příběhu o krysaři, který nejprve zbavil zvukem své čarodějné flétny město všech krys a poté, co mu radní odmítli zaplatit slíbenou odměnu, odvedl z města všechny děti, údajně do země Sedmihradské. Legenda má prý dokonce své racionální jádro - reaguje na období, kdy z měst a vesnic dnešního Německa houfně odcházeli lidé za "zpěvem píšťaly", fakticky za sliby vlastnictví půdy či městských parcel a svobod od tzv. lokátorů kolonizovat dosud nepříliš obydlené cizí kraje (tyto kraje zas až tak cizí nebyly - zmíněné Sedmihradsko je v Rumunsku, ale podobně a ve stejné době byla osídlena německými kolonisty třeba Českomoravská Vysočina nebo Mostecko). Vábení lepšího života a nového začátku bylo tak silné, že se často vylidnila jakoby kouzlem celá městečka.

Krysař v Celetné je adaptací útlé novelky Viktora Dyka - a to adaptací zdařilou a přitom dle mého laického názoru nikterak jednoduchou. Dykův text hovoří svébytnou češtinou s výraznou rytmizací a navíc příliš neoplývá dialogy, o to více však popisuje. Johaně Součkové se navzdory tomu podařilo naprostou většinu "hmoty" novely zachovat a divákovi tím požitek z básnických obrazů ještě umocnit.

Titulní role je "kláda" jak se patří a Martin Hoffman v ní z jeviště opravdu prakticky nesleze. Jeho Krysař má vše co má být - charizma a čistotu muže mimo pravidla společnosti, vnitřní tragiku osamělost, rozervanost i něžnou duši pod drsnou slupkou. Prostě typ jak z westernu nebo od Raymonda Chandlera. Jen mi s přibývajícími léty přišlo (poprvé jsme hru viděli snad v roce 2004), jako by se mu Krysařova rozervanost s adolescentním nádechem trochu vzdalovala - snad proto, že pomalu ale jistě míří do poklidného přístavu manželského? ( ovšem nikoliv s Agnes, nýbrž Roxanou ;-) I tak byl ale muž s píšťalou jeho rozhodně nejvýraznější rolí v Celetné až do příchodu Cyrana.
Témuž zklidňování plamene se nemohla vyhnout ani Monika Zoubková, které mateřství nutně muselo dodat do role ještě jiný rozměr ženské duše. V každém případě bylo její obsazení do role Agnes výbornou volbou - dokázala být jak okouzlující a rozverná, tak tragická až k apatii a nijak nelituji, že jsem minul období, kdy musela být v roli alternována.
Třetí výraznou postavou na scéně byl bezpochyby Petr Lněnička a v roli Krysařova protipólu, rybáře Seppa Jorgena. Je zajímavé, že právě jemu se přes všechny ty roky podařilo udržet původní Dykovu poetiku, melodii a rytmus jazyka, zatím co ostatní si poznenáhlu řeč upravili tak, aby jim lépe "padla do huby". Nejen před tím hluboce smekám! Hra má příliš mnoho postav na to, abych mohl výkony všech dostatečně vynachválit, a tak snad jen že principálovi Jakubovi Špalkovi role hostinských sedí tak dokonale, že to snad musí být jeho zasutý sen z dětství... :-)

Na jevišti si zahraje také několik postav ze známého obrazu Zahrada rajských potěšení Hieronyma Bosche, jelikož rozměrné plátno s jejich reprodukcemi tvoří dominantu scény. Druhým výrazným prvkem na scéně je voda ve "strouhách" po stranách jeviště, kterou si zejména Agnes s Jorgenem užijí opravdu dosyta. Hudbu zkomponoval Petr Malásek a rozhodně nechybil, když si k tomu vypůjčil i u jiných kolegů - bezpečně například identifikujete Gorana Bregoviče.

To všechno ovšem platí v minulém čase - neboť jak vyplývá z prvních řádků, Krysař měl 12. prosince 2008 derniéru. Bude-li se někdy chtít vrátit ze Země Sedmihradské určitě se přijdu podívat!

Divadlo v Celetné - Spolek Kašpar

Viktor Dyk

Krysař