Co dělá Ondra, když neklobe do klávesnice? Sedí na kole. A když nesedí na kole? Cpe se. A když se necpe? Spí. A když nespí? Tak paří! A co paří? O tom je dnešní Alter ego.

„Zvjozda vychodit na Vostokě“

V roce 2000 panovala na scéně leteckých simulátorů z „klasického“ období druhé světové války těžká nuda. Na straně jedné desítky stříleček, spíš akčních filmečků než her, na straně druhé těžkopádný „malý a měkký“ MS Flight Simulator, lehce převlečený do druhoválečného kabátu několika datadisky. O rok později zaplála na východním nebi supernova – Il-2 Sturmovik.
Il-2 znamenal převrat naprosto ve všem. Především se na trhu poprvé objevila hra pocházející z jiného regionu než anglosaského (v současnosti platí, že 9 z 10 zajímavých her bylo vytvořeno na východ od německých hranic, v Rusku, Polsku či České Republice). S tím souvisí i námět hry. Poprvé se nebojovalo nad Kanálem a okupovanou Francií, na scénu přichází nejslavnější i nejtragičtější epocha ruských dějin, Velká Vlastenecká Válka.
Hra přinesla 31 pilotovatelných letadel (doopravdy o trochu méně, protože v mnoha případech se jedná jen o vývojové typy a subverze) a přesto se nejednalo o bohapustou arkádu, ve které se letadla liší jen maximální rychlostí. Různé je přístrojové vybavení, výzbroj i chování ve vzduchu. Do dalších 40 typů aeroplánů účastnících se bojů jste si sice (mnohdy jen prozatím) nemohli sednout, do bojů se ale zapojovaly řízené na tu dobu špičkovou umělou inteligencí (AI). A nejen to! I pozemní technika je „živá“, pod velením AI jezdí, střílí a bojuje, nejen s letadly ale i mezi sebou. Dokonce natolik dobře, že je možné letadla a sebe z bojů úplně vynechat a v rozsáhlém editoru naplánovat čistě pozemní bitvu, do terénu umístit „kamery“ a všechno sledovat jako válečný velkofilm. Programátoři šli dokonce tak daleko, že při náletu náklaďáky zastavují a do okolí ze rozbíhají a do brázd zaléhají malinkatí vojáčkové (což si vychutnáte spíš ze záznamu, při vlastním letu máte v tu chvíli dost starostí s tím, abyste poblíž „nezakoupili“ pár akrů půdy k rozptylu vlastních virtuálních zuhelnatělých ostatků).
Asi největším trhákem hry byl výběr pilotovatelných letadel. Nebyly to jen stíhačky jako dříve. Základem hry je přibližně desítka verzí slavného Šturmoviku, bitevního letadla, jenž přispělo k vítězství vojáků s červenou hvězdičkou na čepici stejnou měrou jako tank T-34. Mohutně pancéřovaný i vyzbrojený „létající tank“, určený pro přímou podporu pozemních vojsk se stal noční můrou pěšáků Wermachtu a těžko rozlousknutelným ořechem pro většinu pilotů Luftwaffe (přezdívky Černá smrt a Betonový bombardér hovoří za vše). K tomu jako bonbónek navrch snad všechny typy frontových i gardových ruských stíhaček. Kdo by naopak zatoužil zažít pocity „těch zlých“, mohl osedlat několik typů Messerschmittu Bf-109 či Focke-Wulfu 190 a stejně legendární střemhlavý bombardér Stuka.
Grafika byla také famózní. Stromečky, domečky, cesty, železnice, vláčky, mráčky, letadla kamuflovaná a s průhlednými kabinami (nejen zevnitř ven, ale i zvenku dovnitř) vše do krajnosti využívající možnosti tehdy nastupujících herně orientovaných grafických karet. Hra využívá trojrozměrný zvuk a podpora „Force Feedback“ joysticků, simulujících otřesy letadla a chvění řídící páky (výborná věc, protože ve skutečnosti většina „slušně vychovaných“ letadel varuje klepáním, dříve než se poroučí k zemi pro nedostatek rychlosti...). Počasí zahrnuje počasí od plechové oblohy (ve slangu pilotů obloha bez mráčku) až po stav, kdy i vrána chodí radši pěšky – bouřky (stovky úúžasných blesků v ceně!) a sněžení z nízkých mraků.
Letadla se při zásahu chovají podle toho, jak, čím a kam je trefíte. Trefíte li je několika granáty do kořene křídla, ukázkově „vzpaží“ a v kotrmelcích budou směřovat k zemi. Zasáhnete li glykolový chladič nebo nádrž, potáhnou za sebou bílou, při zásahu motoru černou vlečku kouře a poletí ještě docela dlouho (a mnohdy doletí až domů nebo nouzově přistanou). A někdy prostě jen sklopí čumák k zemi a zdánlivě nepoškozené se o ni roztříští – to jste střelou z kulometu zasáhli pilota. Do takového šturmoviku můžete vyprázdnit třeba všechny zásobníky a přesto poletí dál, vylehčený pouze o pár perforací v křídlech a kormidlech.
K tomu překvapivý realismus vlastností – žádné obrovské zásobníky, kanóny střílející na deset kilometrů rovně jak lasery a přesně do jediného bodu, hodná letadla létající skoro sama. U takové Bf 109 máte kanon prázdný na tři zmáčknutí spouště, stopovky střel se motají jako opilí hadi a na jeden kilometr trefíte s trochou štěstí tak možná velkou vesnici. Fungují i takové sviňárny jako gyroskopický moment vrtule – přidáte li při startu plyn a neumravníte li zároveň letadlo razantním zásahem směrovky, určitě vyjedete z dráhy, ulomíte podvozek, trefíte řídící věž nebo hangár a nebo se dokonce převrátíte na záda. Ovšem hráči, kteří milují spíše akci než realitu mohou všechny záludy vypnout a masakrovat protivníky po stovkách jako nesmrtelní hrdinové – to by ovšem žádný pravověrný počítačový stíhač neudělal.
Herní režimy uspokojí dostatečně jak agresívní válečníky včetně těch síťových, tak i téměř pacifisty. Nechcete nikoho zabíjet byť i virtuálně – prosím, v rychlém editoru si vyberete pouze svůj aeroplán a budete bez soupeřů a cílů k likvidaci, neobtěžováni flakem, poletovat nad širou ruskou zelenou i zasněženou stepí horami Krymu nebo krajinou kousek za našimi humny v okolí Berlína. Nebo si můžete udělat vlastní cvičné mise a v nich trénovat starty, přistání nebo třeba bombardování. Pro válečníky je tu za obě strany několik dynamických kampaní – to znamená, že vaše osobní hodnost, vyznamenání a válečná situace se (v rámci historických možností) vyvíjí podle úspěchů či neúspěchů, nebo jednotlivé mise (pěkně peprné, rozhodně nepočítejte s tím, že je splníte napoprvé, zejména v případě, že jste si vybrali letadla s trámovým křížem na trupu).

Legenda pokračuje

Železo se musí kout, dokud je žhavé a jen trouba by nechal chcípnout slepici snášející zlatá vejce. Rok po Sturmoviku vydal tým Olega Maddoxe (zvláštní jméno na Rusa, co? ;-) Il-2 – Zapomenuté bitvy. Vývojáři vylepšili starý „engine“ (pro nepařany – engine, tedy „stroj“ je jádro hry, zajišťující zobrazování, zvuk, ovládání, ale i umělou inteligenci hráčem neovládaných „postav“ ve hře. Engine umožňuje jednoduché a efektivní programování vlastního děje hry, mnohdy přístupného i koncovému uživateli v „editorech“), odladili poslední drobné chybky a hlavně přidali nové mapy, mise a celé období.
Velká část děje zahrnuje mnohem méně slavné období dějin Sovětského Svazu, o kterém jsme se my dříve narození rozhodně v dějepise neučili. Období, ve kterém SSSR, chráněný tajnou smlouvou s Německem, nazvanou později podle jejích bezprostředních signatářů, ministrů zahraničí Ribbentropa a Molotova napadl maličkou a pro svět tehdy naprosto nezajímavou zemičku Finsko. Finové se, na rozdíl od našich prvorepublikových politiků, nepo..., ruskému kolosu se postavili na odpor a – světe div se – ruské invazory v nesmírně tvrdé zimní válce donutili k ústupu a k uzavření příměří.
Ironií dějin se díky Finsko tomu stalo nakonec jednou ze zemí de facto poražených, zatím co Sovětské Rusko se z porážky všestranně poučilo a v následující, daleko mohutnější a tvrdší zimní bitvě s bývalého spojence Německo zlomilo a rozdrtilo. Z pohledu hráče se kromě vylepšených grafických možností objevily první vícemotoráky, stíhačka Messerschmitt Bf 110, bombardér Heinkel He 111 a ruský těžký bombardér SB-3.
Velmi brzo následoval jediný oficiální datadisk Esa. Děj se poprvé přenesl na západní frontu a zahrnuje období od vylodění v Normandii přes osvobozování Francie po bitvu v Ardenách. Objevily se první letadla z produkce západních spojenců (vlastně úplně první ne – už ve „Šturmoviku“ bylo několik britských a amerických typů provozovaných Sověty v rámci zákona o „Půjčce a Pronájmu“). Fajnšmekrům nabídla esa exotické lahůdky, většinou prototypy prvních reaktivních letadel, postavených v několika málo kusech – jmenovitě ruský raketový BI-2 a německý protějšek Me 163, první sériová proudová stíhačka na světě Me 262 „Schwalbe“ (pro zajímavost – na sklonku války bylo jednou z posledních základen „turbin“, jak jim pražáci říkali, letiště Ruzyně, zatím co ve Kbelích „hřadovaly“ jejich pístové kolegyně, kryjící je při startu a přistání). Třešničkou v tomto exotickém koktejlu jsou v „Esech“ souletadlí – létající německá bomba Mistel (bombardér Ju 88, který má místo kabiny půldruhatunovou bombou a na zádech stíhačku FW 190 – žádné kamikaze, stíhačka se po namíření bombardéru na cíl odpojí) a ruská létající letadlová loď „Zvěno“ ( bombardér SB-3 se dvěma stíhačkami I-16 pod křídly).
Další směr cestování Maddoxe a spol. naznačila „Gold Pack“, obsahující „Zapomenuté bitvy“ s „Esy“ na jednom CD – nenápadně, bez misí a jen s jednoduchými mapami pro síťovou hru se tu objevila letadla japonská. Nový díl série se jmenoval Pacific Figters. Že přinesl novou sadu pilotovatelných strojů by asi nikoho ke koupi třetí verze téhož nepřesvědčilo, kdyby se tu neobjevila možnost přistání a startu na letadlové lodi – jeden z vrcholů pilotážního umění sám o sobě.
Zatím poslední díl seriálu se jmenuje Il-2 Sturmovik 1946, uvedený na trh zhruba před rokem. Maddox Games v něm opouští reálné historické pozadí a nechává pokračovat druhou světovou válku až do roku 1946 – evidentně proto, aby mohl nechat bojovat velice zajímavé a převratné německé typy s jedinou chybičkou – většina z nich nikdy neopustila rýsovací prkna či prototypové dílny. Jako protivníky proti nim postavili převážně první ruské proudové stíhačky.
Je dobré si také připomenout, že se vývojáři zachovali k hráčům na poměry branže velmi slušně. Každá další verze v sobě integruje vždy všechny svoje předchůdkyně v podobě map, scénářů a letadel, ale na nové úrovni grafiky a se všemi vymoženostmi nové verze. Nemusíte se tedy obávat, že budete muset dokupuvat všechny díly předchozí, když vám ten poslední zachutná, a trpět nad nimi nad horší grafikou.
Bude „1946“ díl poslední? Těžko říci. Především zůstává nezmapováno ještě mnoho z vlastní druhé světové války – Blitzkrieg ve Francii, Bitva o Británii a v neposlední řadě celé jižní křídlo – severní Afrika, Kréta, Malta, vylodění na Sicílii a bitva o Itálii i válka na Balkáně. Chybí také předehra ke druhé světové válce a první nepřímé střetnutí ruské a německé techniky ve španělské občanské válce. Bojovat ve vzduchu se nepřestalo ani po roce 1945 a ani si k tomu nemusíme vymýšlet alternativní budoucnost – pístová a proudová letadla se spolu utkávala ještě v Koreji a dokonce i později v době Suezské krize a do stejného období by se mohly vejít i první utkání izraelsko-arabská. Zkrátka, nechám se překvapit...

Takže až na podzim skončí rytířská klání cyklistů na cestách i necestách, vyražte vzhůru do oblak...