Při debatě, kterou vyvolal předchozí článek o "smrtící dávce" jsem si vzpomněl na historku ze špitálu, ilustrující celou problematiku "růžků gaussovky" lépe než jakékoliv vysvětlování. Historku o pádu z 11 patra...

Stalo se v době, kdy jsem stážoval roční kolečko na dospělé chirurgii. V té době tam přivezla záchranka asi 17ti letého mladíka, dítě nějakých arabských diplomatů. Milý hoch si ve volném čase udělal doma hašišový dýchánek. Zboží měl zjevně kvalitní, protože následně vyšel na balkon v 11. patře a rozhodl se, že si zalétá. Přelezl zábradlí, rozpřáhl ruce a letěl...

Záchranáři, kteří ho přivezli (při vědomí!) říkali, že v tom trávníku po něm zůstal docela pěkný dolíček. Milý chlapec to přežil, dokonce bez trvalých následků, protože se mu kromě zhmožděné plíce a několika stabilních kompresivních zlomenin obratlů vůbec nic nestalo.

 

A jaké poučení z toho plyne? Existence jednotlivé události ještě není důkazem pravidla. Že někdo přežije pád z 11. patra (bratru 30 metrů)  ještě neznamená, že ho přežiju i já, zvlášť když nejsem příslušně zhulenej...