Je těžké se pár týdnů po skandálu na letošním Tour de France nezeptat na Váš názor na doping ve vrcholovém sportu? Zdá se že s rozvojem medicíny budou přicházet stále sofistikovanější, jakoby přirozenější metody dopingu, které bude obtížné dokazovat stávajícími testy?
Cyklistika byl vždy jeden z nejkrutějších sportů. Závodníci si dříve mohli nechat jenom zdát o úrovni zázemí, které dnes ulehčuje situaci dnešním cyklistům. Dříve se závodilo od startu do cíle a od první do poslední etapy. Na vítězství si alespoň malou naději dělali všichni, dnes jsou velké etapové závody především obrovské divadlo s předem daným scénářem, ve kterém hlavní roli  s nadějí na vítězství hraje několik málo hvězd...

Co vás vedlo k rozhodnutí věnovat se sportovní medicíně?
Od dětství jsem sportoval, osm let jsem vrcholově plaval, potom deset let bojové sporty - karate ve sportovní podobě a aikido v klasické formě, posledních osm sezón jsem čistokrevný cyklista. (a pokračoval jsem v tom také během studia medicíny). Oblasti medicíny, které se sportem nějakým způsobem souvisely mě vždy zajímaly. Při působení na dětské chirurgii jsem se věnoval traumatologii, což svým způsobem také souvisí se sportem, přestože u dětí tak velký počet sportovních úrazů jako u dospělých není. Sportu jsem se chtěl přiblížit a proto jsem také rok působil jako lékař juniorské plavecké reprezentace. Postupně jsem se začal zaměřovat na cyklistiku a výsledkem bylo založení, společně s kolegou MUDr. Karlem Martinkem mého současného hlavního projektu, serveru cyklotrenink.com. Přechod byl postupný a často jsem se věnoval několika aktivitám souběžně. V závěrečné fázi mého působení v chirurgické ambulanci jsem pracoval na částečný úvazek a přitom již pracoval ve sportovní laboratoři.

Pracujete převážně s amatérskými sportovci, byť často velmi dedikovanými. Jaká byla oproti tomu práce s profesionálním sportovním týmem?
Spokojen jsem nebyl, trenéři u nás nejsou, tedy v roce 2001 podle mého názoru nebyli, zvyklí s lékařem spolupracovat při přípravě tréninkového plánu a potom v průběhu tréninku. Často jsem spíše musel řešit problémy, různá zranění a podobně, které se již řešit nedaly. Sportovní lékař by se měl podle mého názoru o sportovce soustavně starat z hlediska medicíny a využívat svoje znalosti k vytvoření efektivního a současně bezpečného tréninkového plánu.

Dalo by se říci, že ve vašem současném projektu jste do značné míry trenérem vy sám,V čem tedy spočívá hlavní těžiště Vaší současné práce, je to spíše trenérská činnost nebo medicína?
Nejsem si jistý, zda je náplň naší práce vhodné označit spíše jako trénink nebo coaching. Nefungujeme jako běžný trenér, protože nejsme na tréninku přítomni a většinu našich svěřenců vidíme třeba jen jednou za rok a normálně fungujeme jako jakýsi tréninkový poradce, tj. na základě údajů, které máme k dispozici připravujeme tréninkový plán. Samozřejmě také řešíme problémy, které se v souvislosti s tréninkem mohou objevit, jak medicínské tak sportovní. Kvalifikace potřebná pro tuto práci je zčásti kvalifikace medicínská a část kvalifikace je trenérská. Ta ale vzhledem k absenci přímého kontaktu s naším klientem tak velkou roli nehraje. Důležitá je naopak určitá zkušenost s tímto konkrétním sportem, důvěrná znalost techniky a prostředí, která u nás vychází jednak z vlastní zkušenosti, ale také z dlouholetého kontaktu se sportovci mnoha výkonnostních rovin.

Jak důležité je pro vás medicínské vzdělání?
Neustále samozřejmě využívám faktické znalosti, které jsem při studiu medicíny získal, ale velmi důležitý je také způsob uvažování, řešení problémů, který medicína přináší a kterého se při své práci neustále držím. Medicína mě naučila dívat se na člověka jako na individualitu, trenéři často řeší své svěřence jako skupinu a očekávají, že jednotlivci se budou přizpůsobovat. My pracujeme se sportovci, kteří nejsou v devadesáti procentech profesionály. Musím vycházet z konkrétního fyzického základu, prodělaných chorob každého z nich, a snažit se dosáhnout rozvoje v rámci daných možností. Naším cílem není titul mistra světa u toho nejlepšího z našich svěřenců. V ordinaci si také lékař nevybírá pacienta, který mu nejvíc konvenuje aby se pak s ním snažil dosáhnout těch nejlepších výsledků…

Co je hlavní náplní vaší spolupráce s CASRI?
V naprosté většině se jedná o vyšetření laktátové křivky, jde jednak o vlastní test, ale také o následnou konzultace spojenou s rozborem výsledku vyšetření, při které se však můžeme dostat i k medicínským problémům, které s laktátovou křivkou vůbec nesouvisejí. Mohou to být potíže s klouby ale i jiné problémy.

Bavíme se o kladech i rizicích spojených s tréninkem, považujete za reálné širší využití „na míru“ připravovaných tréninkových plánů v prevenci u širší populace?
Hypoteticky by to možné bylo, ale musím říci, že současný vývoj je ve skutečnosti zcela opačný, jak na straně nabídky ale především potom na straně poptávky. Pacient navštíví lékaře až ve chvíli, kdy už je pozdě, rozhodně pozdě na prevenci. Očekává jednoduché řešení typu pilulka-recept-ošetření. Mnoho praktických lékařů se v těchto otázkách orientuje, někteří mají i spiroergometry na kterých jsou schopni kondici pacientů zjišťovat, ale musí to být financováno na bázi přímých plateb a možnost nákupu zařízení na taková vyšetření uvázne na problému malé poptávky ze strany pacientů.

Zdravotní pojišťovny někdy proplácejí prevenci, nebylo by podle vašeho názoru proplácení těchto vyšetření zajímavé i pro ně?
Tady hraje roli zakořeněný stereotyp, že co je zadarmo není zajímavé. Nevěřím, že by nějaká podpora tohoto typu zvýšila počet lidí, kteří by o to měli zájem. Vydat svoje peníze na vyšetření na ergometru je navíc asi ta nejmenší investice. Další je nákup sportovního vybavení, které svou cenou u některých sportů až pětkrát převyšuje cenu takového vyšetření. Největší hodnota je ale čas, který je potřeba sportu věnovat a pokud zájemce odmítá již relativně malou investici, kterou představuje vyšetření na ergometru, nedá se očekávat, že by se potom sportu věnoval dostatečně často…

Je vlastně absolvování takového vyšetření podmínkou, aby mohl nový zájemce o sport začít trénovat? jaký je smysl tohoto vyšetření?
Jen málokterý dospělý cyklistický začátečník má dostatečnou vytrvalostní kondici a tolik citu pro tělo a zkušeností, aby spontánně trénoval v ideální intenzitě. Naprostá většina jezdí příliš intenzivně, což jim sice na jednu stranu přináší euforické pocity z námahy a zdánlivě rychlé jízdy na straně jedné, na straně druhé ale jen mizivý výkonnostní růst a v případě, že mají neštastnou shodou okolností na kolo dost času, i rychlé přetrénování. Stanovení minimálně anaerobního prahu a od něj odvozených zátěžových zón mu i bez tréninkového vedení umožní rozvíjet vytrvalostní schopnosti organizmu efektivně a hlavně bezpečně. S coachingem, který se bez této kalibrace samozřejmě neobejde, je efekt ještě mnohem markantnější.

Můžete konkrétně popsat, jak se trénovanost člověka projevuje na tom, jak se jeho tělo vyrovnává s případnou nemocí či zraněním?
Vliv sportování na schopnost regenerace lidského těla roste s časem.U dvacetiletého pacienta téměř nelze poznat, zda sportuje nebo ne, proces hojení je stejný. U padesátiletého to však poznám určitě. Tkáně jsou lépe prokrveny, což zrychluje hojení a zraněný sportovec má také lepší schopnost snášení bolesti. Je obtížné oddělit, co je v tomto případě důsledek trénovanosti těla a co důsledek vyšší motivace sportovců, určité „trénovanosti psychiky“. Při svém aktivním sportování se často setkám se šedesátníky, kteří již na tom ve srovnání s některými svými vrstevníky několikanásobně lépe.
24:00
Pokud si 58letý muž nesportovec zlomí nohu, začne již v našich podmínkách často uvažovat o invalidním důchodu. Pokud se to stane stejně starému sportovci, cyklistovi, je prvním, co ho zajímá, kdy bude znovu schopen jezdit. Znám případy kdy starší cyklisté po zranění Achillovy šlachy již po třech týdnech vrací k omezenému tréninku. Pro nesportovce by to bylo zranění na mnoho měsíců.


Hovořili jsme o kladech sportování. Setkáte se ale i s případy, kdy je naopak nutné u konkrétního pacienta doporučit aby sportu zanechal vzhledem k rizikům, případně ho doporučit k jinému odborníkovi?
Naši klienti jsou sice amatérští sportovci, ovšem v převážné většině se věnují cyklistice velmi dlouho a velmi intenzivně. Dalo by se tedy říct, že taková selekce již proběhla přirozeně, dlouho před tím, než se k nám dostanou. Existence nějakých vážnějších zdravotních obtíží již zpočátku znemožňuje výraznější rozvoj v tomto sportu.Ve srovnání s průměrnou populací se určitě jedná o skupinu lidí s velmi dobrým zdravotním stavem. Jsem chirurg, kolega Karel Martinek (opravdu krátké měkké i) je internista a převážnou většinu vážnějších problémů které se mohou v u našich klientů vyskytnout jsme schopni identifikovat.27:36….

Forma Vašeho kontaktu s klienty je velmi specifická, probíhá prostřednictvím internetu. Kde vidíte omezení takového systému?
Díky internetu můžu pracovat s klienty z celé republiky, celý projekt by jinak ani nemohl fungovat, potřebuje samozřejmě určitý minimální počet účastníků. Omezení v tom ale určitě je. Vždy je velmi užitečné, pokud klienta alespoň při vstupu do programu vidím osobně. Díky dlouholetým zkušenostem, důležitou roli hraje i to, že sám mnoho let sportuji, mohu již při krátkém setkání posoudit jeho předpoklady, zda se jedná spíš o vytrvalce a tím pádem nebude ideálně reagovat na trénink ve vysokých intenzitách nebo naopak o výbušný, sprintérský typ a jeho trénink by měl mít také odlišnou podobu. Pokud je klient komunikativní, je možné to zjistit i prostřednictvím internetu. Pokud se klient účastní amatérských závodů, jejichž výsledky je již dnes velmi snadné nalézt na internetu tak jsem si schopen se znalostí profilu trati vytvořit poměrně přesnou představu o předpokladech konkrétního klienta. Nejlepší je však samozřejmě vidět jej osobně, nejlépe na kole. Problém však může nastat také v interpretaci mých tréninkových instrukcí. Mám zkušenost, že často i velmi inteligentní klienti nepochopí zcela správně to, co jim napíšu. Pokud nemají sportovní a závodní minulost může trvat i rok, než začne naše komunikace fungovat ideálním způsobem. 32:02….Také z těchto důvodů se většinou snažíme o to, aby náš klient alespoň jednou za rok přijel, většinou kvůli provedení zátěžových testů. Osobní kontakt je alespoň v minimálním rozsahu potřebný.

Sledujete sport již mnoho let, jaký výrazných změn v přístupu české populace v přístupu ke sportu jste si všiml? Vzrostl třeba zájem o sport za posledních šestnáct let?
Výrazný mi připadá nárůst zájmu o sport mezi dnešními čtyřicátníky, kteří se prvních deset let po revoluci intenzivně věnovali práci a dnes zjišťují, že tak jednostranné zaměření je zcela vyčerpalo. Mnozí z nich již jsou finančně velmi dobře zabezpečeni a mohou si často dovolit naopak zcela minimalizovat svoje pracovní aktivity a se stejnou vervou se nyní vrhají do tréninku. Někdy je to až nebezpečné, je potřeba je až brzdit…
Já osobně jsem rád, že se v posledních letech že stále více lidí po dlouholeté dominanci horských kol vrací k silniční cyklistice. Oproti většině ostatních sportů je cyklistika bezpečná, určitě pokud porovnáváme rizika sportovních zranění. Na rozdíl například od běhu, kdy může zejména zpočátku dojít díky špatné technice ke zranění se při cyklistice problémy poměrně dlouho ohlašují a tělo samo signalizuje, pokud je pro něj tato forma pohybu nějakým způsobem škodlivá. Nejčastější omyl, ohledně vztahu širší populace a sportu je přesvědčení, že běhat může každý. Od sedmdesátých let tu přetrvávají některý mýty, které se objevily spolu s módou joggingu. V nakladatelství Olympia tehdy vyšla kniha Kennetha H. Coopera, která stavěla na východiscích, která z dnešního pohledu považuji za šílená . Kniha tehdy propagovala dvanáctiminutový běh ve vysoké anaerobní intenzitě. Přínos takové formy pohybu je velmi malý a rychlý nástup různých problémů s tím spojených spíše mnoho lidí odradí. Cíl, kterého by chtěla většina zájemců dosáhnou, tedy zhubnutí a zvýšení kondice je přitom mnohem lépe dosažitelný opačným postupem, nejlépe třeba chůzí velmi dlouhého trvání, tedy alespoň dvě a půl hodiny. Většina lidí stále nechápe, že intenzita nemůže nahradit určitou minimální dobu sportování, která je nutná k tomu, aby sport přinášel nějaký efekt.

Zdá se, že trh je zaplavován stále větším množstvím potravinových doplňků, prezentovaných částečně jako nutná součást tréninku nebo někdy i jako náhrada tělesné námahy. Jak se na to díváte vy?
Obecně se dá říci, že čím více se přípravek svou podstatou vzdaluje potravinovému doplňku a přibližuje dopingu, tím je účinnější. Vždy ale platí, že taková látka nenahrazuje trénink, spíše umožňuje sportovci přemostit nějaké slabé místo v jeho organismu, ať je to například přenos kyslíku nebo anabolická kapacita a trénovat díky tomu naopak víc, zvládnout větší tréninkové dávky

Žádají Vaši klienti často rady v této oblasti?
Snažím se tomu vyhýbat, expertů na to je podle mého názoru dost…Sám nejsem schopen rozlišit marketingový balast a realitu a jsem si toho na rozdíl od jiných vědom. Pokud o některém takovém přípravku spolehlivě vím, že funguje, svoje zkušenosti předám, ale vždycky dbám ta to, abych klienta informoval také o případných vedlejších efektech, které jsou s konkrétní látkou spojeny. Kreatin například skutečně zvyšuje sílu, ale zároveň také zpomaluje a mohou po něm otékat nohy a zájemcům o tuto látku řeknu všechny tyto informace.

Je těžké se pár týdnů po skandálu na letošním Tour de France nezeptat na Váš názor na doping ve vrcholovém sportu? Zdá se že s rozvojem medicíny budou přicházet stále sofistikovanější, jakoby přirozenější metody dopingu, které bude obtížné dokazovat stávajícími testy?
Cyklistika byl vždy jeden z nejkrutějších sportů. Závodníci si dříve mohli nechat jenom zdát o úrovni zázemí, které dnes ulehčuje situaci dnešním cyklistům. Dříve se závodilo od startu do cíle a od první do poslední etapy. Na vítězství si alespoň malou naději dělali všichni, dnes jsou velké etapové závody především obrovské divadlo s předem daným scénářem, ve kterém hlavní roli  s nadějí na vítězství hraje několik málo hvězd.
Je škoda, že média považují cyklistiku zajímavou až tehdy, kdy se v souvislosti s ní objeví nějaký dopingový skandál nebo dokonce pouze další spekulace tohoto typu. Některé jezdce provází takové spekulace většinu kariéry. Doping byl ve sportu přítomný vždy a je těžké odsuzovat. Podle mého názoru je to do určité míry pokrytecké. Je potřeba pochopit specifické zákony vrcholového sportovního prostředí ke kterému patří absolutní orientovanost na úspěch. Někteří sportovci se také rádi připojí ke kritice těch, kteří byli odhaleni přestože sami často nemají čisté svědomí ale pouze trochu více štěstí…Pro mě osobně v této otázce není co řešit, nejsem ochoten podstupovat rizika spojená s kriminálním prostředím, do kterého se podařilo doping dostat, ani riskovat zdraví, ať již svoje nebo svých klientů. Protože se věnuji cyklistice, mrzí mě také to, že image tohoto sportu je s dopingem velmi spojovaná přestože tento problém postihuje také další sporty

Hovoříte o špatné práci médií, sám publikujete, je jedním z důvodů snaha bojovat proti omylům a stereotypům, které jsou v souvislosti se sportem a medicínou šířeny?
JJá to za publicistickou činnost nepovažuji, spíše mě baví popularizovat poznatky, které považuji za důležité i pro širší veřejnost. Důležitá je pro mě dvojí zpětná vazba, která je s tím spojená. Z reakcí, především z těch, které vychází s internetových článků se jednak dovídám, zda se mi podařilo téma zpracovat pochopitelným způsobem ale také je to pro mě zdrojem námětů, zjišťuji, co čtenáře zajímá. Vycházím z toho potom při mé další práci. Nezanedbatelná je samozřejmě i propagace, úspěšný provoz našeho projektu je podmíněn zájmem klientů. Opravovat rozšířené omyly okolo sportu se samozřejmě snažím také. S nepřesným obrazem svého oboru v médiích se podle mého názoru setkává snad každý. Jsem zastáncem toho, aby se to všichni snažili v rámci svých možností napravovat…