Systém měření výkonu Ergomo je sice v Čechách nejméně známý či spíše neznámý, přesto se nejedná ani zdaleka o nějakou zcela okrajovou novinku – zvláštní shodou okolností to byl první wattmetr, o který jsem v cyklistickém tisku zavadil. Zhruba v roce 2000 o se o něm krátce zmiňoval Peloton, který ho objevil na některý výstavě v Německu a dodnes mi utkvěla v paměti fotografie řezu středovým složením, odkrývajícího dvojici senzorů. V té době se zřejmě jednalo o první, dnes už nenabízenou verzi, systém Ergomo Sport, lišící se především v hloupější palubní jednotce bez výškoměru a bez intervalového režimu. Aniž bych se chtěl pustit na tenký led srovnávání s ostatními (jiný wattmetr jsem nikdy nesedlal), chtěl bych vám krátce předestřít uživatelské zkušenosti po prvních čtyřech měsících užívání a zhruba čtyřech tisících najetých kilometrů.

Technické řešení senzorů

Základem měření výkonu u Ergomo je vcelku vtipný a jednoduchý nápad – bezkontaktní měření zkrutu středové osy v reálném čase na principu sledování rozdílu rychlostí na dvou, od sebe co nejvíce vzdálených místech. Ve středovém pouzdru jsou dvě světelné diody a dva senzory a na středové ose na obou koncích vedle ložisek po ozubeném kroužku. Diody osvětlují zoubky na kroužcích a systém měří mikroprodlevu mezi mrknutím odraženého světla vpravo a vlevo, tím delší, čím k většímu zkrutu středové osy v tu kterou chvíli dochází. Další výpočty jsou už jen otázkou firmwaru v „palubním počítači“.

Toto řešení přináší několik zjevných výhod a jednu teoretickou nevýhodu. Výhodou je především kompaktnost celé instalace. Většina citlivých senzorů je ukryta v pouzdru středové osy a s ní v rámu kola. Mimo je jen klasický snímač rychlosti, umístěný vlevo na zadní vidlici s magnetem ve výpletu zadního kola. Kolo není nijak „zadrátované“ - od rychlostního snímače vede dvoulinka signál do levé středové misky, kde se přidá k ostatním vodičům ze senzorů ve středovém složení a v silnějším a dobře „zabužírkovaném“ kabelu vede k palubnímu počítači na řidítkách. Na první pohled tedy na kole není „nic navíc“ a rovněž hmotnost kola se nijak dramaticky nezměnila.

Systému měří již během první otáčky klik okamžitý výkon a kroutivý moment, nikoliv kumulovaný průměr jako některé jiné systémy, u kterých po každém svěšení nohou (či výpadku signálu) při následujícím nástupu výkon na displeji (a v záznamu) chvíli nabíhá, zatímco v reále je maximální.

Umístění všech senzorů na nepohyblivých a za normálních okolností nesnímaných částech bicyklu umožňuje napájení z jediného zdroje v palubním počítači – odpadá tedy druhá baterie jen pro senzory. Kromě toho vylučuje potřebu bezdrátového přenosu, který je i při nižším toku dat citlivý na rušení a chyby – což jako dlouholetý uživatel jinak výborného Polaru znám víc než dobře.

Nyní přichází na řadu ona teoretická nevýhoda – systém totiž technicky měří výkon pouze levé nohy a ten vynásobí dvakrát. To bylo pro mne zprvu těžké pochopit – vždyť na středové ose jsou přece obě kliky. Jenže osa opravdu přenáší moment pouze z kliky levé na řetěz, zatímco síla z pravé nohy jde přímo. Teoreticky by tak člověk, který má jednu nohu záběru silnější, neměl mít přesný údaj o podávaném výkonu, ale ten kdo má silnější pravou by měl mít indikovaný výkon nižší, zatímco jiný se silnější levou zase indikovaný výkon vyšší než reálný.

Fakticky by to ale nemělo vadit, protože indikovaný výkon bude sice jiný než reálný, ale rozdíl bude víceméně stále stejný a relativní vztah k základním hodnotám se tedy nebude měnit. Kromě toho jsme při současném měření La křivky na laboratorním ergometru u závodníka, který má z vyšetření tenzometrickými vložkami do bot v zahraničí zjištěnou dvacetiprocentní převahu levé nohy překvapivě zjistili, že se výkon měřený Ergomem od toho indikovaného ergometrem prakticky neliší.

Řešení by se našlo ale i u takového Jirky Ježka, kde bude asi rozdíl mezi levou a pravou stranou větší – výrobce pro takové případy nabízí individuální přestavění koeficientu podle laboratorního měření. Jediný, kdo tedy opravdu Ergomo nemá šanci využít, je Jirka Stark, šlapající pouze pravou nohou...

Na celém systému je mi sympatické použití běžných a sériových prvků – firma například nevyvíjela svůj vlastní kódovaný hrudní pás, ale postavila palubní jednotku tak, aby pracovala s Polarem. A pokud se obejdete bez kódu, bude jednotka zřejmě reagovat na kterýkoliv pás pracující na obvyklé nosné frekvenci.

Dalším takovým vtipným řešením je baterie. Palubní jednotka Ergomo totiž není napájena klasickou baterií, ale akumulátorkem, jako kupříkladu mobilní telefon. Kapacita vydrží podle údajů výrobce 23 hodin tréninku – reálně spíš 2-3 pětihodinové + klidový čas mezi nimi, a nebo 10-12 dní klidového stavu. Celkovou životnost akumulátorů udává výrobce na 28 tisíc hodin. Ale - a to je dobrá zpráva pro šetrné české kutily – výrobce s největší pravděpodobností nepoužil nějaký speciální akumulátor vyrobený na míru, nýbrž dva běžné akumulátorky AAA (malá tužková), takže si (při porušení záručních podmínek samozřejmě) je budou moci vyměnit sami. Pro použití dvou AAA tužek svědčí nejen velikost „batůžku“ jednotky, ve kterém jsou umístěny a přes jehož stěnu prosvítá jejich obrys, ale i napájecí napětí a proud na nabíjecím adaptéru.

Použití akumulátorku má samozřejmě také svoje nevýhody – stejně jako u mobilu musíte myslet na to, abyste měli dostatečně nabito na celý trénink. Systém sice ukazuje kapacitu baterie, ale jen v probuzeném stavu a na jedné servisně-informační obrazovce. Minimální kapacita, postačující údajně na dvě hodiny tréninku je sice indikována i na standardním zobrazení, ony dvě hodiny máte ovšem jakž takž jisté pouze v případě, že se tam obrázek baterky s nápisem Low objevil až po nějaké době jízdy. Pokud tam je od zapnutí, je velmi pravděpodobné, že se baterie vybila už v průběhu klidového stavu a vám zbývá jen pár minut „života“. Pak se jednotka uspí a vy jste rázem bez tachometru i bez „tepáku“. Nahrané údaje se samozřejmě neztratí a po nabití jdou normálně z přístroje stáhnout do počítače, nové ale nepřibývají. Musí se také počítat s tím, že stejně jako u mobilů jsou akumulátory citlivé na chlad a tak co je ještě jakž tak nabité doma v teple, nemusí vůbec stačit venku při dvou stupních nad nulou. Mě takhle vyškolila hned první vyjížďka, kdy mi došla baterie po pouhých šesti minutách tréninku...

Palubní jednotka

Tak jak je sestava čidel Ergoma na kole téměř neviditelná, „mozku“ systému si všimnete okamžitě. Výpočetní jednotka je více jak dvakrát tak veliká než obvyklé cyklokomputery či sporttestery. Dominují na ní dvě ovládací tlačítka a především celou horní plochu zabírající maticový „černobílý“ displej. Celá jednotka lze jednoduše sejmout – kabeláž odpojíte z fortelné kruhové osmiděrové zásuvky a jednotku poté odjistíte páčkou a stáhnete z ližin objímky. Objímka sama se připevňuje jakýmsi „rychloupínákem“ a díky dvěma pryžovým vložkám je kompatibilní s normálními i oversize řidítky. Jediné, co lze technickému provedení vyčíst je určitá diskriminace levoruké minority – obě tlačítka jsou na pravé straně displeje a ještě lehce pod jeho úrovní a také celé jednotce více sluší umístění objímky na pravou stranu řidítek – jedině tak se dostane displej pěkně a úhledně nad představec.

Samotný displej není ani v klidu úplně pustý – o tom, že je jednotka naživu a jen spí, vás kromě loga informuje také polopatické vysvětlení „sleeping“, doplněné verzí aktuálního firmware a nastaveným reálným časem. Ze spánku se jednotka neprobouzí jak je obvyklé pouhým signálem z čidel, ale pouze po stisknutí některého tlačítka. Tahle zdánlivá komplikace má jednu zásadní výhodu, související s funkcemi záznamu. Po probuzení už totiž nemůžete (no, můžete, ale „nesystémově“ - vytažením kabelu) ovlivnit, zda jednotka nahrává záznam nebo jen ukazuje a myslím, že je celkem zbytečné mít v záznamu například tlačení kola po chodbě nebo na závodě popojíždění před startem.

Jakmile už se „palubní počítač“ jednou probudí, zapíná se zcela automatický autostop, který reaguje buď na signál rychlostního, nebo výkonového/kadenčního čidla. K tomu, aby se stopky a tím i záznam spustil, přitom stačí signál z čidla jediného, zatímco k zastavení je třeba, aby stály nohy i zadní kolo. Díky této drobnosti se například nemusíte bát, že po té, co vám v závodě podají jiné zadní kolo bez magnetu, budete bez záznamu a po krátké době i bez ostatních údajů – všechno běží dál, jen souboru s tréninkem budou od té chvíle chybět rychlost a vzdálenost. Existuje dokonce možnost, že si svoje Ergomo budete moci vzít sebou i na spinning a data sebou zase odvést domů a uložit – výrobce má kromě verze ErgomoPro, kterou si představujeme, v programu i verzi Spin, určenou speciálně pro spinningové aparáty

Start a stop autostopu účinkuje prakticky bez prodlevy – to potěší zejména precizní cyklisty, vypínající svoje Polary i na křižovatkách, železničních přejezdech či při nutných technicko-hygienických přestávkách u kraje cest (nesmějte se, ani zdaleka nejsem jediný, kdo má několik mnoho záznamů z Polaru o několik i desítek minut kratších jen proto, že si ho na šraňkách vypnul a zapomněl zase zapnout). A ani v případě, že by se uspala, v zásadě se nic neděje. Software pro vyhodnocení stejně všechny soubory z jednoho dne jako jediný, pouze je v zobrazení ukáže jako „přestřižené“. Takže ani pauzička na kávu, oběd či jedno točené vám záznam tréninku nenaruší.

Co na displeji uvidíte? Jednotka má dvě základní zobrazovací sestavy, přístupné a přepínatelné horním tlačítkem. Jedna je „standardní“ - výkon, tepová frekvence, kadence, rychlost a v dolním řádku stopky, druhá je „vrchařská“ - výkon, aktuální sklon v procentech, nadmořská výška (dalším dosud nezmiňovaným kanálem je totiž i atmosférický tlak) a nastoupané metry (od vynulování stopek).

Krátkým stiskem dolního tlačítka se cyklicky přepíná čtveřice obrazovek statistiky a jedna servisní. Statistiky zahrnují obrazovku průměrných a maximálních hodnot - výkon, TF, rychlost,, otáčky), celkové sumy - délka tréninkové jednotky v km, celkové počítadlo kilometrů, odhad spálených kalorií a fyzikální práce, takzvanou stránku Pro Power se specifickými koeficienty vyjadřujícími relativní náročnost tréninkové jednotky (velmi zajímavé, ale jejich vysvětlení je na samostatný článek) a informační obrazovka, ukazující stav nabytí baterie, zbývající čas pro zápis tréninku, reálný čas a datum a teplotu okolního vzduchu. Krátce bych se zastavil ještě u spotřebované energie a fyzikální práce – což jak jistě víte není totéž. Vzniká tu totiž jeden docela úsměvný paradox – systém počítá s efektivitou celkové práce cyklisty 22% (což je hodnota veskrze průměrná, profesionálové mají údajně i okolo 30%), ale vzhledem k tomu, že fyzikální práci udává v kJ, zatímco spálenou energii v kcal a převodní faktor je oněch zhruba 4,28, výsledné údaje jsou číselně takřka totožné...

Všechny údaje jsou vymalované v podobě důkladných, asi centimetr a půl vysokých centimetr širokých a pěkně vypasených číslic, kontrast displeje je nastavitelný a navíc je možno dlouhým stiskem horního tlačítka displej nakrátko podsvítit. Jak ti, kteří se na svět dívají skrze skla dioptrických brýlí, tak noční jezdci tedy budou jistě spokojeni.

Dlouhým stiskem dolního tlačítka vstoupíte do dalších submenu. Poněkud nesourodá sestava nabídek obsahuje zapnutí režimu intervalů, vynulování cyklokomputeru a vstup do dalších nastavení.

Záznam intervalů je obdoba polarovského červeného tlačítka – na displeji v tu dobu můžete přepínat buď základní obrazovku nebo obrazovku intervalu, kde běží samostatné stopky a je vidět pořadí intervalu. Ukončení intervalu se zapíše do záznamu tréninku a na obrazovce uvidíte jeho základní sumář. Celé mi to na první pohled připadalo trochu neobratné – jednoduchý stisk červeného oválu ve chvíli, kdy potřebuji, jak jsem zvyklý z Polaru, mi přišel praktičtější – až do chvíle než jsem si to v praxi poprvé vyzkoušel. A povím vám, kam se hrabe Polar! Práce s intervaly je na Ergomu natolik obsáhlá, že si zaslouží vlastní podkapitolku.

Vynulování cyklokomputeru slouží k resetu stopek, denních kilometrů, průměrů a dat ProPower. Záznamů tréninků uložených v paměti jednotky se toto nulování nedotkne – k těm se totiž přes vlastní displej a ovládací prvky „palubního počítače“ nemůžete vůbec dostat. Prohlížení a mazání souborů je možné pouze přes PC a program ErgoRacer, nebo jiný, který s jednotkou dokáže komunikovat. Tuhle volbu rozhodně nepovažuji za nejšťastnější, i vzhledem k tomu, že je software ErgoRacer registrací vázaný striktně na jeden počítač a pokud si ho nenainstalujete na svůj notebook, ale na klasické PC, nedokážete například na soustředění s uloženými daty jakkoliv pracovat.

Menu nastavení je poměrně obsáhlé. Kromě set-upu parametrů senzorů – kalibrace, obvod kola a pod (jednotka si pamatuje parametry až 99 různých kol a senzorů) obsahuje i diagnostiku senzorů a přijímače hrudního pásu. Nejzajímavější je ale variabilita délky měření a rychlosti obnovování údajů na displeji a frekvence zápisu tréninkových dat, a to nezávisle na sobě. Můžete se rozhodnout, jestli chcete frekvenci šlapání a velikost měřit každou otáčku, nebo celkem za 2-8 otáček klik a tepovou frekvenci na základě dvou až jedenácti pulzů. Čím kratší doba měření a obnova údajů, tím přesnější údaj vidíte, tím hůř se ale do něj trefuje tím správným úsilím. Frekvence zápisu zase ovlivňuje celkovou délku tréninků do paměti zapsatelnou. Pokud zapisujeme každou vteřinu, vejde se do paměti přibližně dvanáct hodin jízdy. Nejdelší interval zápisu a tedy nejdelší zapsaný soubor je 340 hodin po 30 vteřinách, tedy půl roku nadprůměrně trénujícího hobíka. Mezi těmito dvěma krajnostmi si můžeme volit ze zápisu každých 2,5,10, a 15 vteřin. Velká paměť tedy trochu kompenzuje fakt jediné instalace software , kterou si v případě stolního PC nemůžete vzít sebou na soustředění.

Připojení palubní jednotky k PC se děje pomocí klasického sériového rozhraní RS232 které provází PC od úsvitu jeho dějin. To má svoje výhody tehdy, pokud ho váš počítač má – nevyžaduje žádné zvláštní ovladače, prostě nainstalujete základní software, připojíte drát, na jeho konec Ergomo a pracujete.

Jisté potíže mohou nastat, pokud sériovým rozhraním vámi vybrané PC nedisponuje, což je typické pro moderní notebooky. K Ergomu je sice přibalený interface USB-RS232, ale podle mojí zkušenosti i podle informací výrobce takový kříženec ne vždycky funguje. Na vině může být jak samotný standard USB, který přenáší data trochu jinak než původní RS232, tak i fakt, že si právě výrobci notebooků tento standard občas upravují kvůli zmenšení spotřeby a možná i zjednodušení základní desky po svém. Dodnes nezapomenu, jak jsem přes „redukci“ USB/RS232 (jinou než je dodávaná k Ergomu) připojoval starý interface (Interface Plus pro Xtrainer Plus a Acurex) Polaru k notebooku, abych pak zjistil, že „nic“. Na stolním PC přitom všechno běhalo normálně. Po několika dnech zuřivosti jsem se dopracoval k příčině – USB port notebooku odmítá připojené zařízení napájet dostatečnou porcí elektřiny. Naštěstí se mi s pomocí servisu podařilo znovuobjevit dávno zapomenutou a ani v manuálu nepublikovanou vychytávku, totiž fakt, že interface Polaru v sobě pro podobné případy ukrýval místo a kontakty pro devítivoltovou baterii.

Intervalový mód

Intervaly se nově objevil u aktuálního ErgomoPro. Je trochu nešikovně ukrytý v rámci submenu a přístupný dlouhým stiskem dolního tlačítka a aktivací první položky menu - „Interval“. Poté, co jej aktivujete, objeví se třetí podoba displeje – intervalový mód. Zobrazuje aktuální výkon, aktuální srdeční frekvenci, kadenci, průměrný výkon v intervalu, samostatné stopky intervalu a pořadové číslo intervalu, zatím bez rámečku (výborné pro makovce mého typu, nepamatující si jestli ten kopec jedou potřetí nebo počtvrté).

V této chvíli ještě interval „stojí“ a běží pouze hlavní stopky (pokud tedy jedete), o čemž se můžete přesvědčit krátkým stiskem dolního tlačítka, vracející vás do základní obrazovky. Tento mód můžete s výhodou použít v období mezi intervaly (vyjetí nebo třeba sjezd) – pokud stojí stopy intervalu počítač tuhle vzdálenost za interval nepovažuje.

Teprve až další stisk horního tlačítka při intervalové obrazovce odstartuje vlastní měření – což poznáte podle toho, že se rozběhnou stopky a okolo čísla intervalu začne kroužit rámeček. V tu chvíli se také na displeji objeví průměrný výkon od začátku intervalu. Dalším stiskem horního tlačítka interval ukončíte – stopky a rámeček se zastaví. Na displeji v tu chvíli uvidíte sumář průměrů intervalu – výkonu, tepovky, kadence a rychlosti a k tomu dosažený čas. Pokud trénink obsahuje intervalů více, můžete si výsledky prohlédnout proklikáním dolního tlačítka (dokonce i za jízdy, jen pozor, škarpa či protijedoucí automobil nemá slitování!). Na který interval se díváte poznáte podle čísla intervalu v nehybném plném rámečku.

Další stisk horního tlačítka aktivuje displej pro další interval, který zatím stojí (číslo není v rámečku vůbec a stopky jsou vynulované a stojí), odstartujete ho dalším stiskem horního čudlíku. Připadá vám to takhle zapsané složité? Ale není - po aktivaci intervalového módu prostě mačkáte horní knoflík a pravidelně se střídají následující stavy: Interval připraven -> běží -> ukončen/prohlížení -> připraven -> běží... a tak dále, celkem 99x. Pokud chcete intervaly ukončit úplně, stačí dlouho podržet dolní tlačítko a přejdete opět do základního režimu a budou přístupná všechna zobrazení.

Počítadlo intervalů je spřažené a nuluje se s denním počítadlem kilometrů. Pokud byste se tedy chtěli během tréninku k intervalům ještě znovu vrátit, aktivujete opět intervalový režim a pokračujete v počítání a záznamu tam, kde jste skončili.

Režim intervalů není ale jen záležitost zobrazení na displeji palubní jednotky – každý interval je zároveň zapsán i do záznamu tréninku a po stažení do PC se automaticky vyznačen i ve výsledné křivce a má svojí samostatnou položku ve výpisu „důležitých bodů“, jako jsou kritické výkony a ruční výběry.

Software pro PC

Software je dalším důkazem, toho, že se Ergomo nesnaží vymyslet již vymyšlené. Dodává ho americká firma Cycling Peaks, která ho pod svým jménem nabízí i k ostatním záznamovým systémům, jak s měřením výkonu, tak bez něj. ErgoRacer je základní personální verzí jejich produktu. Jak už jsem se zmínil, je naprosto striktně vázán instalační procedurou na jediný počítač. To mě zpočátku jako správného Čecha velmi iritovalo, ovšem záhy jsem pochopil proč. „Domluví“ se totiž nejen s Ergomo, ale i s PowerTapem, SRM, Polary řad S6XX/7XX/8XX nebo GPS systémem Edge od Garminu. Navíc, přestože se jedná o personální verzi, dovoluje zpracovávat až 3 závodníky (i mě by se hodilo víc, ale co nadělám ;-). Pokud by si ho tedy chlapci od Cycling Peaks dostatečně nechránili, asi by na něm moc nestržili.

Na programu je na první pohled patrné, že jsou jeho autoři odkojeni jiným operačním systémem, než jsou Windows od Microsoftu ( Mac OS nebo Linux?) - rozhraní je prosto všech parádiček, místy používá svůj vlastní font písma, kontextové menu nenajdete na pravém myšítku, ale na rámu každého okna, někdy dokonce na myšítku levém. Manuál je, jak se dnes už stává pomalu pravidlem, uložen ve formátu pdf na instalačním CD, ale jeho recenzi po mě nechtějte, neboť jeho otevření považuji za porušení pravidel hry;-). Celé rozhraní je ale podle mého názoru dostatečně intuitivní a i jen mírně zkušený uživatel PC se s ním velmi snadno zapracuje. Daleko horší je, že neexistuje a velmi pravděpodobně ani existovat nebude česká jazyková mutace. Program má jazyk „zadrátovaný“ v sobě, nikoliv v externích jazykových souborech a podle úrovně ochrany nesoudím, že by programátoři Cycling Peaks vydali svoje milované dítě do rukou národa vyhlášených softwarových pirátů.

A ještě pár slov k tomu, co software umí. V mnoha ohledech je totiž naprosto fenomenální a novátorský, i když se to na první pohled ze spartánského rozhraní nezdá. Dokáže v mžiku prohrabat třeba celý rok tréninkových záznamů, data protřídit a vytvořit z nich téměř nekonečné množství grafů. Z nich se dozvíte, jaké jsou vaše nejčastějí tepové frekvence, jakou jezdíte kadencí a ve kterých složkách výkonu jste slabí či silní.

Díky této síle jsem mu ochotný odpustit i jeho slabost ve funkci tréninkového deníku – i starší verze Polar Precision Performance 3.0 ho v v této kategorii porazí o několik délek. Zvlášť když veškerá data z Ergoma lze velmi snadno exportovat do podoby polarovských hrm a PPP 3.0 dál používat (i proto, že na některých kolech budu Polar vozit dál) jak centrální deník.

Stejně snadno, jako do do Polaru dokáže ErgoRacer exportovat do souborů pro SRM nebo PowerTap. Další neobvyklá vlastnost potěší zejména ty, kteří chtějí svoje výsledky publikovat například na internetu. Každý souhrnný graf, který ErgoRacer vytvoří, lze přímo z jeho voleb uložit do schránky a nalepit jako obrázek do textového souboru nebo do prohlížeče uložit jako libovolný formát obrázku. Odpadá tedy komplikované zachytávání obrazovky a její ořezávání nebo zmenšování. Škoda jen, že tutéž vlastnost nenapadlo vývojáře dodělat i do zobrazení vlastního záznamu tréninku.

Zkrátka a dobře Ergomo je úžasná hračka pro velké kluky cyklisty. A pokud se skrze ní dozvím něco víc o tom, jak se vlastně na kolo sedá a ještě třeba i něco vyhraju – tím lépe ;-)

Přehled módů displeje a zobrazených údajů

Základní

Horní tlačítko

výkon	TF
kadence	rychlost
stopky

 

 

 

Vrchařská

Horní tlačítko

výkon	% stoupání
akt. výška	nastoupáno

 

 

Průměry

Dolní tlačítko

výkon	TF
kadence	rychlost

 

 

Maxima

Dolní tlačítko

výkon	TF
kadence	rychlost

Celkem

Dolní tlačítko

práce (kJ)	spotřeba (kcal)
„denní“ (km)	„roční“-odometr (km)

 

 

Pro Power

Dolní tlačítko

výkon	NP*
TSS**	IF***

 

 

Informace

Dolní tlačítko

Nabití baterie (symbol)

Zbývající paměť pro záznam (hodiny:minuty)

Datum

Čas

Teplota

Intervaly-průběh

výkon	TF
kadence	průměrný výkon
stopky	číslo intervalu

 

 

 

Intervaly-sumář

průměrný výkon	průměrná TF
prům.kadence	průměrná rychlost
stopky	číslo intervalu

 

   

 

 

* Normalized Power (normalizovaný výkon)

** Training Stress Score (ukazatel tréninkového stresu)

*** Intensity Factor (ukazatel intenzity)

Vysvětlení  těchto pojmů najdete v článku "Kolik's dneska dal?