Říjen – sezóna končí

Je konec, šmitec, finito, dokonáno. Přišel říjen a sezóna neodvratně končí. Těch pár závodů, co ještě pořádají pro neudolatelné nezmary a ty, co do rychlíku naskočili později už na tom nic nezmění. Přitom ale na dně hrnce pořád ještě zbyla trocha vůle jezdit, stále je ještě slušné počasí a večer pár desítek minut světla.

Kdybychom měli říjen někam zařadit nebo ho popsat, mohli bychom říct, že to je trochu září a trochu listopad, z každého trochu a přece ne tak docela a pro každého trochu jinak. Ze září přebral zbytky formy, mnohdy velmi pěkné dny a poslední závody, které jsou spíš pro radost než o tituly. Blížící se listopad se naopak připomíná chladnými mlhavými jitry, krátící se dny a nenápadně rostoucí psychickou i fyzickou únavou a opotřebením. Jde o to, jak z toho uvařit posilující dryák, který nám pomůže vyrazit z října co nejvíc a vypít sezónu opravdu do dna.

Trénink naruby

Už v září jste neměli trénovat, ale jezdit pro radost, teď půjdeme v tom boření posvátné cyklistické modly – Tréninku ještě o kousek dál. Heslo pro říjen bude znít “trénujte tak jak se nemá”.

Celý rok jste byli na těchto stránkách nabádáni k tomu, abyste trénovali systematicky, plánovitě, zodpovědně a přesně. Pokud jste ta doporučení poslouchali opravdu zodpovědně, je načase si na závěr sezóny udělat Bláznův měsíc. Přestaňte na chvíli uvažovat mnoho dní dopředu, přestaňte plánovat. Počasí už stejně není tak jisté, aby vám doslovnost a přesnost přinesly něco víc než frustraci a naštvání.

Přestaňte koukat na pulsmetr a řešit doporučené tepy, watty a otáčky a zkuste to na chvíli intuitivně. Nebojte že něco pokazíte nebo se přetrénujete. Především nejspíš s překvapením zjistíte, že máte příslušné režimy tak zadřené pod kůží, že vůbec nepotřebujete nějaké přístroje a stejně pojedete “v zóně”.

Přetrénování se také bát nemusíte. Pokud jste dorazili až k branám podzimu a pořád ještě známky přetrénování nejevíte, nejspíš jste trénovali dobře a přiměřeně svým možnostem a tělo je natolik zocelené, že už ty tři nebo čtyři týdny nezodpovědnosti vydrží. A i kdyby ne, prostě se nebudete přemáhat a začnete podzimní odpočinek o pár dní dříve.

“Nekázeň” může mít i opačné znaménko. Nechce se vám na kolo? Zdrželi jste se v práci a mezi tím padla tma? Prší a vám se nechce už zase moknout, mrznout a mýt kolo? Nehrajte si na hrdiny a dejte si den volna navíc. Nebo dva. Tréninkem za každou cenu nic nezískáte. I to posílení sebevědomí na základě odříkání vás může přijít zbytečně draho, opotřebením morálky počínaje a nastydnutím konče.

Opět tu platí, že adaptace, nabytá za ty tisíce kilometrů v sedle během posledních měsíců je tak robustní a stabilní, že jí těch pár hodin, o které trénink domněle ošidíte, nezboří. Uvědomte si, že rozdíl mezi asketickým a rozumným přístupem nemůže být v tuhle dobu v měsíčním úhrnu víc než pár hodin a to nehraje oproti již odtrénovanému žádnou velkou roli.. Dny několikahodinových švihů všedního týdne jsou už pryč.

Závody a tréninkové kempy

Závodů v říjnu už mnoho nebývá. Silniční hobbyseriály už jsou většinou uzavřeny, bikeři jsou oproti vyznavačům hubených gum přece jen dešti a zimě odolnější. Pokud máte pravě mezi závodním “pozdním sběrem” svého oblíbence a vrchol sezóny, pak pro vás platí zářijové doporučení “závoďte, jako kdyby to bylo naposledy”. V opačném případě si vybírejte závody spíš podle atmosféry a toho, jak se vám líbí trať nebo kam přijedou kamarádi. Teď opravdu není chvíle na závod, který se vám vysloveně nelíbí, kde máte obavy z nástrah trati či z množství potřeštěných soupeřů, kteří své nemalé ambice zakládají převážně na pochopení kterým že koncem jezdí bicykl dopředu. Odpočinek sice může přijít i dřív, jak jsme si řekli v minulé kapitolce, ale nemusí to být spojeno s hojením odřenin a zlomených žeber.

Fenoménem, který k víkendům cyklistického podzimu patří stejně jako k hudebnímu létu festivaly jsou tréninkové kempy. Pokud o nějakém uvažujete, určitě to není špatný nápad, jen je dobré realisticky zvážit, co od takové akce můžete čekat a co už patří spíš do říše snů, přání a fantazie.

Především nečekejte, že tu nějak zásadně zvýšíte svojí výkonnost. Za víkend či prodloužený víkend se dá dosáhnout mnoha věcí, zvýšení trénovanosti, ke kterému nedošlo za celý dosavadní rok, k nim rozhodně nepatří. Stejně tak nečekejte, že se z opatrného nemotory, který slézá před každým kamenem, stane mistr světa v cyklotrialu. Určitě si vyzkoušíte spoustu nových věcí a přístupů k nácviku techniky, pořád to ale bude jen inspirace a návod. Čas, který tomu budete muset věnovat bude daleko větší.

Asi byste také neměli brát tréninkový kemp jako nevypsaný etapový závod, kde musíte nutně všechny ohromit svojí výkonností a technickou dovedností – i když na někoho podobně zbloudilého tam nejspíš narazíte. Vždycky, když vás napadne se s ním popasovat, protože mu přece nenecháte ten pocit, že je lepší i když podle vaší mínky není, vzpomeňte si, že od závodů tu jsou závody a smysl téhle akce je jiný.

Tím jsme se dostali k věcem, které od kempů rozhodně čekat můžete. V první řadě je to dobrá parta lidí, kteří jsou podobně postiženi láskou k cyklistice jako vy. Málo kdy seženete na jednom místě tolik lidí, kteří nejen že vyprávění o vašich zkušenostech a historkách neobtěžuje, ale naopak jsou na ně natěšeni a na oplátku vám povypráví nějaké svoje.

Hostem takové akce je také vždy několik větších či menších cyklistických hvězd.  Můžete od nich okoukat jejich technické finty. Zjistíte, že jejich výkonnost je sice citelně vyšší než vaše, ale pořád jsou to lidé z masa a kostí a rozhodně nežijí jen technickými parametry svých bicyklů, watty a tepy, nýbrž jsou to vesměs velmi veselí a zábavní lidé, nebránící se nějakým těm prohřeškům proti životosprávě, když už je práce hotova.

V každém případě může být i říjen jedním z těch cyklisticky nejhezčích měsíců, jen na něj prostě nesmíme mít stejné požadavky jako na květen nebo červen. A to by mělo být poselství dnešního povídání.