„MyTreneek, můj trénink, můj deník”

Na start tohoto závodu jsem se moc netěšil – podle propozic nás čekal trochu letecký den. 102 km s převýšením jen 1700 metrů opravdu není moc. Před devátou jsme u Písku, takže je dost času vše připravit a ještě prohodit pár slov se známými…

Start v 10:30 kazí jen fakt, že tento závod zasahuje do více seriálů, které mají každý své vlastní počítání, takže těsně před startem je zmatek kam se postavit – snažím se co nejvíc dopředu – podle propozic mám mít první vlnu – 7. flek v českém poháru mi to má zajistit. Bohužel se nedaří být na špici, ale tak kolem 80-100 místa – nevadí mi to až tolik, protože závod začíná několika kilometry po asfaltu a do kopce. Snad se tam nějak dostanu.

Po výstřelu se snažím kousnout a jet na max, abych se dostal někam, kam „patřím“…. Po výjezdu následuje sjezd, kde je dost kamínků a klacků – bohužel přichází defekt a to v prvním sjezdu není vůbec povzbudivé. Rychle to vyměním – jde to snadno, místo no tubes povezu tedy vzadu duši L. Při foukání bombičkou zjišťuj, že jedna je málo (kousek mi ušel – vlastní chybou) – to už kolem mě projelo skoro celé startovní pole až na pár jedinců, kteří sice mají pumpičky, ale s koncovkou na auto ventil, takže smůla. Po chvilce přijel pán a jen mi říká, že tedy taky nemá pumpičku a že jsem poslední – paráda…. Přemýšlím co dál – moc toho na výběr není – 1.vrátit se pár km pěšky do startu a zabalit to, nebo jít pěšky dál po trati v domnění, že potkám nějakou dobrou duši, která má funkční pumpičku….Volím druhou variantu – přeci jen je to ČP a já potřebuji nějaké body – jeden horší výsledek už letos mám L. Jdu tedy pěšky až dolů pod les, kde další nešťastník taky defektil a naštěstí má i pumpičku – bohužel jen takovou tu malinkatou (šukalka) dofukuji co je potřeba a se slovy „jsi poslední“ se loučím….

Zkouším jet – pořád koukám na polar tak, abych to nepřepálil. V dalším trošku technickým sjezdu dojíždím dalšího cyklistu – teď už nejsem „předposlední“… Valím dál až na nějaké rozcestí, kde stojí doprovody závodníků – u nich pořádně dofouknu radši obě kola dílenskou pumpou a jedu dál…..

Jede se mi dobře, pravidelně jím, piji a hlavně kosím další závodníky. Trať se jede na 3 kola – dvě jsou stejný cca 40 km dlouhý po širokých štěrkových cestách s minimem techniky – mně to zatím vyhovuje. Poslední okruh má něco přes 20 km, ale je plný singlů, kořenů, cest s volnými kameny a podobnou lahůdkou…. Tady už moc nepředjíždím – asi už jsou všichni v cíli … ach jo.

Do cíle se dostávám po cca 5,5 hodinách docela vyřízený, tak nějak smířený s tím, že jsem někde v zadní části startovního pole – nakonec kolem 60 abs. a 22 v kat. Po prozkoumání polaru s údaji o trati zjišťuji, že pořadatel se trošku víc seknul s převýšením, které je větší o 350 metrů – není to moc, ale v závodě to může být i půl hodiny navíc.

Další překvapení na mě čeká v tašce, kde bylo mimo tuny letáků a jedněch ponožek i DVD s erotickou tématikou dostupnou od 18. let – prý to fasovali i juniorky a junioři – hold osvěta musí začít v ranném věku.

Do poháru se mi tento výsledek bude počítat, takže nakonec to mělo smysl dojet do cíle.