„MyTreneek, můj trénink, můj deník”

Dnes je to přesně 10 let, co jsem se stal kurýrem.

Jak jsem se k tomu vlastně dostal. Prostě mě nebavilo dělat, to co jsem dělal. Hledal jsem něco, kde by se dala vydělat slušná vata. Moje tehdejší přítelkyně mě seznámila s týpkem, co dělal kurýra a ten mi dohodil pohovor u Sprintera. Hned mě vzali bez jakýchkoli školení. Prostě jsem vyfasoval batoh, vysílačku a přepravní dokumenty a druhý den jsem začal jezdit.

Začátky byly hodně krušný. Jako rodilý Pražák jsem neznal ulice (mezi námi, kdo je zná ;-), nevěděl jsem, jak se oblíknout do zimy, deště, když je ráno kosa a odpo 20°C atd. Můj první bike byl ocelová holandská gazele. Po prvním týdnu jsem s tím chtěl seknout. Kolo se syplalo, tělo bolelo a největší problém byl s neznalostí Prahy. Začal jsem se tedy učit. Vzal jsem si velkou mapu a četl si ulice, tak jak jsou vedle sebe na mapě.

První zimu jsem přežil v tlustý  pérovce, beranici a palčácích. Začlo se dařit a já si pořídil první pořádný messe kolo s odpruženou vidlí. Po pár letech jsem vychytal, co na sebe a naučil se i opravit si kolo.

V létě 2004 ubylo u Sprintera práce, tak jsem začal přemýšlet o přestupu do větší firmy – Messenger, kde jezdilo pár mých kámošů. Přes kamarádku, co tam dělala operátorku jsem se dostal k Messe i já zase bez přijímacích pohovorů ;-) A tak ze dne na den přešel ke konkurenci. Práce dost a já zapadl.

V březnu 2005 mi vedení nabídlo práci operátor/kurýr půl na půl. Bez váhání jsem přijal – aspoň zkusím trochu něco jiného. Takhle to šlo necelé dva roky a já v se lednu 2007 vrátil zas na plno do ulic.

Mapa – co to je? Tu jsem poslední 4 roky neotevřel. Za těch 10 let jsem odvezl 45 144 zásilek a při tom najel zhruba 138 700 kilometrů.

Zlomil jsem 2 rámy a 3 řídítka. 4x mě srazilo auto (ale nic vážných – jen ťukance).  Letos mě čeká 11. zima.